PRÁCE SE SVOU TEMNOU STRÁNKOU
Zkouška číslo dvě, téma práce s vlastní temnou stránkou. Uvidíme, kam až mě to pustí :D Zároveň pro citlivé duše upozornění: tento text obsahuje vulgarismy hrubšího zrna. Než se začnete otřepávat v základech, přejděte jej proto bez povšimnutí. Díííííky ;-) Takže už z minulosti z mých textů víte, že nevěřím v absolutní dobro a v naprosté vymýcení zla ve světě, stejně jako si nemyslím, že se někdy podaří, aby všichni lidé byli zdraví, bohatí, krásní, úspěšní, schopní... Vždycky tu bude (musí být) jejich protipól. Dále už jsem psala, že abych si mohla vážit dobrých věcí, musím zakusit ty zlé. S tímto souvisí i zrcadlení, u kterého mnozí ještě stále bojujete s jeho plným pochopením. U zrcadlení jde o to, že v okolí, na druhých lidech a potažmo i na sobě (i když to už je mnohem těžší) rozpoznávám jenom to, co mám sama v sobě. Každá duše, úplně každá, i ta nejvíce se usmívající a prdící obláčky cukrové vaty, s mluvou vytříbenou, čistých motivů a nádherných srdcat na svém profilu má v sobě svou temnou stránku. Vesmír funguje jako váhy, na každé straně je jedna miska. Na jednu se nakládá vše negativní nebo spíše to, co má vibračně negativní energii (jelikož ne vše, co považujeme my lidé za negativní, je ve skutečnosti negativní) a na tu druhou pak zákonitě musí přijít vše, co vibruje pozitivně. Indiáni tyto misky vah pojmenovali jako dva vlky, jeden je zlý a druhý dobrý, a tvrdí, že je jenom na každém z nás, kterého vlka budeme krmit. Stejně tak je to s těmi miskami vah: je jenom na nás, na kterou přikládáme víc, do kterých kamen se rozhodneme sypat více dřeva a uhlí. Mezi typicky kladné vibrační charakteristiky patří láska, empatie, potřeba pomáhat, tolerovat, být shovívavý, netlačit, nelpět, přát druhým... na straně druhé jsou to pak ty zlé: závist, zloba, hněv, nenávist, snaha uškodit, ublížit, okrádání, lhaní, falešné jednání, vypočítavost... A tyto misky jsou i v nás, každá charakteristika má do určité míry své zastoupení a je jenom na nás, do jaké míry si je připustíme, do jaké míry nám vadí, obtěžuje nás v našem žití a do jaké míry se s ní vypořádáme natolik, aby nám v životě nepřekážela. To, že vám něco překáží, vadí či jinak s danou charakteristickou nejste ztotožněni, sehraní, nepřijímáte ji, souvisí s tím, do jaké míry si daného všímáte u druhých. Jestliže mě tedy někdo bude vytáčet svou arogancí (ahoj, Morganooooo, nevíš náhodou o někom takovééééém??? :D ), tak je to proto, že tuto vlastnost v sobě mám potlačenou, nechci jí čelit, přiznat si ji a uzdravit ji v sobě. Stejně tak to platí o vulgární řeči, o tom, že je někdo podrazák, alkoholik atd. Co druzí ale nechápete, jak se mi mnohdy pozdává, je to, že vy vždycky u zrcadlení začnete všechno hnát do extrémů, např. "to jako když vidím, že někdo mučí psa, tak je to o tom, že i já j sem násilnický tyran?". Ne, nemusí to znamenat zrovna tohle. Můžete týrat druhé v jiném smyslu, můžete týrat sami sebe, můžete v sobě mít nezpracované trauma z dětství, kdy vás vlastní rodiče nějakým způsobem týrali či na vás vyvíjeli hrozný tlak. To samé třeba tady v souvislosti s mou naprosto upřímnou schopností používat slovo píča, kurva či mrdat. Některým z vás to vadí a je jenom k zamyšlení, proč to tak je. Protože vás rodiče naučili, že holčička by takto mluvit neměla? protože dámy se chovají jinak ---> svázanost pravidly společnosti, protože vulgární člověk je určitě kriminálník či člověk s falešným jednáním? protože vulgarismy jsou špína a špína znamená... dosaďte si sami, protože já se chovám slušně, usmívám se na všechny strany a pak přijde drsná, vulgárně se vyjadřující Morgana a má tři prdele fanoušků? Rozumíme si? Věřím, že ano. Nějak ta vlastnost ve vás zavibruje a je jedno, jaký je její původ, jaká je její intenzita, je zkrátka ve vás. A myslete si o tom, co chcete :-) A co s tím? Už v minulosti jsem tu psala, že nejlepší je každou zkušenost si procítit, prožít, jít až na samotnou dřeň, jedině tak ji zpracujete, přijmete a už nebudete mít potřebu na ni u druhých poukazovat. Pokud tedy máte potřebu křičet, křičte ostošest, pokud chcete něco rozbít, rozbijte to (s ohledem na to, že daná věc musí být vaše), pokud chcete plakat, plačte, pokud se chcete opít, opijte se... Prvotní střet se svou vlastní temnotou bývá ten nejtvrdší, bývá to rána až pod pás, protože si mnozí uvědomí, že se za své chování či reakci stydí, mají pocit, že by měli chodit kanálem, protože co na to řeknou či řekli druzí, žeo? Jak já teď před nimi vypadám? Mnozí si nadávají, jiní z toho odpadnou kolapsem či nějakou nemocí. Pořád dokola tu píšu, dávejte emocím volný průběh a pokud se vám zdá dané místo, kde jste se zrovna octli, jako neadekvátní/nevhodné, pak jděte jinam (ale zároveň si pak položte otázku, proč si zase a opět myslíte, že je něco nevhodné, neadekvátní, kdo tyto postoje natlačil do vašich myslí). Nevyřčené a nevybouřené emoce jsou to největší zlo pro naše fyzické tělo. A tyhlety tance s vnitřními démony se budou opakovat, ale budou mít klesající tendenci co do intenzity. Je to stejné jako s prvním rozchodem v lásce: trápíme se, trpíme, srdce je sžíráno neskutečně bolestivou silou, nejíme, nespíme, nejsme schopni reagovat, chodíme jako bloudné duše. Pak přijde druhý rozchod, třetí, čtvrtý, osmnáctý... a my si všimneme, že už to tolik neprožíváme jako tenkrát, u toho desátého už se jenom pousmějeme a jdeme dál, u toho osmnáctého to s námi dokonce neudělá vůbec nic. A takto pracujte i se svou závistí, zlostí, nenávistí... neustále je necháme vyplavovat, prožíváme si je a pak propouštíme a ony se postupně rozpouští, odplouvají pryč, až jednoho dne zjistím, že jsem odpustila rodičům za jejich ne zrovna dobře míněné rady, že jsem propustila a zrušila nefungující vzorce chování ženské linie mého rodu, že se kouknu na Madlu a už mi játra nesžírá hněv vůči tomu, co mi udělala, už si nevšímám toho, že Morgana bere upřímnost jinak než já, nechávám žít, nechávám žít, nechávám žít. Necítím vůbec žádnou vnitřní pohnutku, protože všechno je správně, všechno je v naprostém pořádku, protože každý stojíme na jiném schůdku schodiště, které vede k vyčištění všech sraček, co v sobě nosíme. Tohle jsem já se vším dobrým i špatným a když takto přijmu sebe, přijímám rovněž tímto stylem i druhé. A zároveň jen podotknutí: všichni, ale opravdu všichni, co jsme tady, máme co řešit. A čím víc se proti tomu slovně bráníme, tím víc jen přesvědčujeme okolí o tom, že to v sobě máme. A má zkušenost je ta, že nejvíce zahnojení jsou ti věčně se libě se usmívající a hezké dníčky přející růžovoučké dušinky :-) Takže tak, přátelé :-) Morgana, vaše vždy přítomná emoční provokatérka
