OBEZITA - PSYCHOSOMATICKÁ PŘÍČINA
V objednávkách pro výklad se mi množí otázky žen, které mají nadváhu či obezitu, chcete-li a ptají se mě, jestli někdy daná kila shodí a jak na to má jít. Nevím čím to, ale takových dotazů přibývá a jsou výhradně od žen. Já o obezitě už v minulosti psala víckrát, na webu mám i duchovní příčiny nemocí a obezita je tam už nakopírovaná (web mi vede Lucie, které tímto zase po čase děkuji). Tak jsem se rozhodla, že se danému tématu opětovně budu věnovat, protože by se v daném textu mohl někdo najít a hlavně mohl by spatřit odpověď na svou podvědomou otázku, kterou se bojí položit. Velmi často slyším argument, že otylý člověk má určitě svá kila navrch z nějaké nemoci. Já už na toto nereaguju, protože svalovat všechno na špatný metabolismus či problémy se štítnou žlázou, je podle mého hloupost, protože i s tím metabolismem a štítnou žlázou se dá něco dělat. Obezita je v mnoha případech jenom o tom, že jsem líná se sebou něco dělat, přitom sportovat ani člověk nemusí, stačí, když si věci srovná v hlavě, rozhodně se s nadbytečnými kily něco udělat a upraví jídelníček. Nic víc, nic míň. Obezita je vlastně stav, kdy se tělo obaluje tukem. Tuk v tomto případě slouží jako obal, jako hradba před okolním světem, který mi ubližuje, který mě nechápe, se kterým nechci či nemám sílu polemizovat. Je o ochrana svého já před průnikem druhých do mého nitra. Pochopitelně, že vzniká hlavně přejídáním a to velmi často sladkými potravinami. Cukr či potřeba cukru nebo něčeho sladkého je touha po lásce, něze, teplém objetí. Kdo má rád v přemíře sladké, nechť se zamyslí nad sebeláskou a spokojenosti ve svém vztahu. Přejídání je zahlušování duše, která volá "Přestaň a začni se mít ráda!" Lebedím si v křesílku, rvu se vdolky, hambáči nebo nadýchanými větrníky a hovím si v tom svém světě, kterému nikdo nerozumí a do kterého nikoho rozhodně nepustím. O tom obezita je. O ničem jiném. Nemám se ráda, nechci poslouchat rady druhých, nechci otevřít oči, nechci vnímat vnitřní emoce, které se snaží probourat ven, tak je potlačím. Dortíkem, deseti kily vlašáku, pytlem brambůrků. Jedině jídlo mě chápe a pohladí, dodá něhu, porozumí mi. A já jsem na okamžik, dokud chuťové buňky vysílají radostné orgastické signály do mozku na růžovém obláčku, jak jsem v pohodě, jak jsem všem uletěla, jak jsem se vzdálila od svých problémů a reality, které nechci čelit. A pak bum, bác, žaludek prázdný, mozek vystřízlivěl, pomooooc, panika, musím honem k lednici a ten divný pocit, který po vystřízlivění nastal, opět zaplácnout tunou šlehačky či majonézy. Pokud řešíte obezitu či stav, že se vám nedaří kila shodit, zamyslete se: kdo vám ublížil? Co vám řekl tak strašného, že jste o sobě začala pochybovat? Proč mu věříte? Co vás tak zklamalo, zarmoutilo, šokovalo, že jste se uzavřela před světem a onanujete nad jídlem? Co vás tak vnitřně ranilo, že jste odstartovala tu spoušť, jejíž následky vidíte denně v zrcadle? Tam hledejte příčinu nadměrné váhy, přestaňte utíkat jak před sebou, tak před druhými a pokud skutečně se svým tělem chcete něco udělat, začněte stravou. Věřte mi, že už po týdnu uvidíte výsledky a po měsíci máte konfekční velikost dole. Krásný zbytek večera vám všem! Morgana
Jen ještě malý dodatek ke článku o obezitě. Je samozřejmě pravdou, že za otylostí nestojí výhradně jen přejídání. Článek měl spíše poukázat na to, že se člověk snaží od něčeho utéct a když už si neví rady, tak hurá k lékaři, on nám k našemu hroznému jídelníčku a psychické nepohodě ještě předepíše nějakou tu chemii, kterou skutečně jen víc zasíráte tělo. Je potřeba se zamyslet nad tím, před čím utíkám, před čím se obaluju a dělám jak cibule vrstvy, aby se to ke mně nedostalo. No a k tomu jídlu: mnohdy zírám, co všechno vidím v obchodě u pokladen na pásech, co všechno jsou lidé schopní a ochotní do sebe cpát. Vodu v pet lahvích snad nepochopím nikdy, to je pro mě naprosté sci-fi, různé dochucovače, gril masa vakuovaná v plastu, různé typy brambůrek, oplatků, pečivo, které je do hodiny gumové či tvrdé, rajčata bez chuti a tak dále a tak dále, když téměř všude už je v dnešní době možnost koupit si zeleninu a ovoce od farmáře, stejně jako mléčné výrobky, vejce a maso. A upřímně, já třeba ke svému jídelníčku nic víc nepotřebuju. Pokud někdo ano, pak je nasnadě zeptat se sám sebe, proč do sebe hážu sračky jak do popelnice? To si sám sebe tak málo vážím? Jo, on to většinou pak spraví nějaký ten prášek, ale to jen vždy pomůže krátce, důležité je řešit psychiku, prapůvod toho, proč jsem začala do sebe rvát tyhle nehodnotné věci nebo proč se moje tělo stále zvětšuje, když třeba nejím vůbec nic. A teď trošku k jídlu: zejména ženy drží za svůj život nejednu dietu. Většinu je to hardcore pro jejich tělo, zejména pak ledviny a játra, které musí všechny bordely čistit. Některé jí málo, jiné se furt váží, jakoby kila byla směrodatná, jiné se nutí ke cvičení, další pak kupují drahá fit jídla, která jsou ovšem taky k ničemu. Základem je pít hodně neperlivé kohoutkové vody (třeba s citronem a mátou, v zimě pak se zázvorem), jíst jídla složená převážně ze zeleniny, ovoce (ovoce ženy pouze ráno) a kvalitních bílkovin (šunka, ryby, kvalitní maso, sýr) a překvapím vás, na snížení váhy vyřaďte maso a nahraďte jej výhradně nízkotučným sýrem (plus zelenina) a do měsíce máte hafo kil dole (samozřejmě s ohledem na váš zdravotní stav). Zeleninová jídla tepelně připravovaná jsou chutná a zasytí, nemusíte se uplácnout omáčkou a knedlíkem. Nejhorší zlo bývá pečivo, přílohy a cukry ve sladkostech. Kdo zkusil tohle dodržet, ten ví, že to jde a výsledky jsou fakt znát. Ale nic nežeňte do fanatických extrémů a nemusíte ani hystericky běhat po bio či fit obchodech. V mnoha případech jsou to jenom vyhazované peníze oknem a ten stres, který si do sebe tímto vložíte plus ta utkvělá představa "musím zhubnout" a fanatická snaha nevložit do úst nic špatného, vám s psychikou tak mávnou, že se tělo šprajcne a vy s ním a váhou nehnete ani o píď. Takže zkuste se zamyslet nad těmito věcmi spolu s jídelníčkem. Věřte mi, jde to a dost možná si razantně upravíte i svůj krevní obraz. A to už za to stojí, ne? :)
