LUGHNASAD

Blíží se nám konec prvního prázdninového měsíce a blížíme se proto k přelomu měsíce července a srpna, který od dob Keltů patřil k oslavám prvních větších sklizní, žní obilí. U nás se jeho základ uchoval ve slavnostech dožínek, tedy spíše na venkově, protože jsem ve městě moc neslyšela, že by o dožínkách někdo kdy mluvil. Tento svátek se vždy slavil v celé společnosti, ve které daný jedinec žil, stejně tak jako je tomu na vsích, kdy se lidé scházeli a společně sklízeli první úrodu z polí, vše společně naházeli na koňský povoz či vlečku taženou voly a pak ji odvezli hospodáři pod střechu. Je to tedy oslava vrcholu léta, sklizně, kdy děkujeme Přírodě za její dary a zároveň se dělíme o svou úrodu s těmi, jimž se v daném roce tolik nedařilo. Typické bylo pečení chleba, tanec, hudba, konaly se i trhy s výrobky či výpěstky různých sedláků a selek. Každá sklizeň je i oslavou Matky Přírody, vzdáváním díků tomu, že díky její plodnosti se máme čím zásobit na zimu, která v dřívějších dobách byla mnohem krutější a na přežití horší než tomu je dnes. V těchto dnech by se proto lidé měli radovat, zapomenout na dřívější sváry, přestat si vyčítat, poukazovat na druhé a jejich postoje k životu, měli by se dělit o to, čeho mají přemíru a s díky přijímat zase přemíru úrody obdrženou od druhých. Barvami Lughnasadu jsou pochopitelně barvy obilí a slunce, domy zdobíme věnci z klasů obilí, bodláčí, různých sušených travin, slunečnic, kukuřičných klasů apod. (loni jsem dělala věnec v kombinaci klasů, levandule a modrého bodláku a byl úžasný!). Možná více než kdy jindy bychom si měli uvědomit, že ne každému byla dána hojnost jídla a pití a taky možnost přežití a uživení vlastních potomků, proto já zejména během léta cítím větší potřebu se s druhými dělit, vyslechnout je a potěšit. Zkuste si z toho vzít příklad a podat pomocnou ruku tam, kde je to potřeba :-):) Morgana