JAK ZACHÁZET S NAŠÍ TEMNOU STRÁNKOU A NAUČIT SE HARMONII
Někdy mám pocit, jak tady tak sleduju některé rádce a průvodce, mezi které se počítám i já, že jsme fakt napojeni na společný vesmírný kanál a tam jsou jasné "učitelské" osnovy toho, co máme v danou dobu odprezentovat, k čemu se máme vyjádřit. Pokaždé totiž, když mi přijde do hlavy impuls, hele napiš něco o vztazích, o jídle, o dětech, tak o podobných věcech píší druzí buď pár hodin po mně, anebo pár hodin přede mnou. Text dopíšu, postnu a vybafne na mě nějaký jiný od "kolegy/kolegyně", kteří exhibují ve stejném oboru :D Je to fakt zvláštní vnímat tu podobnost. Je ale pravdou, že každý z nás má jiné slovní obraty, každý z nás se k danému staví po svém a proto máte opravdu přehršel možností najít si toho, kdo brnká do těch vašich strun s co nejmenší razancí a v co nejlepším souladu. Zrovna včera mi tu skočil jeden příspěvek, který byl o tom, jak se máme prát se svou temnou stránkou, se svými démony a taky s emocemi. Já o tomto psala už v minulosti mnohé, přijde mi, že už nemám ani co k tomu dodat, ale protože vím, že většina z vás staré články nedohledává, tak se do toho pustím stručně ještě jednou. Opakovaně se v dotazech pro výklady či v komentářích pod příspěvky ptáte, jak poznáte, že už máte nějakou situaci zpracovanou, co máte dělat, když si myslíte, že už je něco za vámi a pak bum, Vesmír vás znovu vyzkouší a pošle vám podobnou situaci, podobně laděného jedince a vy se opět zmítáte v emocích, které nejsou pod vaší kontrolou. Stejně jako tehdy i tentokrát se vás zeptám: vzpomínáte si na svou první lásku? Na to, jak jste se cítili, když jste se zamilovali? Na to, co jste během daného období zažívali, jak jste vše prožívali? A pak rána, facka, kopanec, rozpad vztahu, slzy, kolaps, doba nepřijímání jídla, depka, sžíravá bolest, která vám prolézala vnitřními orgány, nemohoucnost cokoliv udělat, na cokoliv se soustředit, prostě konec světa. A pak přišel další vztah, další výskoky do nebes, další růžový obláček a pak opět pád na držku, bolest, slzy, ale už to bylo jiné... slabší... už jste se z prvotního zážitku "nějak" ponaučili, posunuli. Každý partner si se svým odchodem odnesl ždiblík vašeho srdce, takže už nebylo celistvé, když přišel partner číslo dva. A pak tři, čtyři... Zpočátku všechno bylo silné, emočně velmi vypjaté, bolestivé, u partnera číslo deset už vnímáte rozdíl. A tak je to i s danými lekcemi, se kterými se v této inkarnaci máte poprat. Všichni jsme složeni ze dvou částí, z té pozitivní, sluníčkové, z toho Světla a z té negativní, řekněme měsíční, z Tmy. Kdo se tváří jen jako světelný, na toho bacha, nebude zřejmě upřímný či psychicky zcela v pořádku. Už v minulosti jsem psala, že nevěřím na totální vymýcení zla a temna, není to možné, protože abychom mohli zažívat např. potravinovou sytost, musí někde někdo trpět hlady. Abychom mohli být bohatí, musí zákonitě někde jinde být i chudí. A tak dále. Ty vesmírné misky vah jsou jasně dány a pokud jedna vyhoupne příliš vysoko a s tou druhou to tím pádem praští o zem, dojde k třesku, který nepřinese nic dobrého. Proto věřte, že každý z nás má v sobě zastoupeno jak Světlo, tak Tmu a je jenom na nás, čemu dáme přednost, zda ukočírujeme to, aby nám nevládla převážně Tma, ale ani Světlo, zda přijmeme i tu svou temnou stránku za svou, protože když ji budete popírat či potlačovat, za čas bouchne. Ani v tlakovém hrnci se nemůže donekonečna tvořit tlak, má své meze a stejně tak je to v nás. Proto téměř v každém výkladu píšu, abyste propouštěli své emoce, pokud máte potřebu řvát jak na lesy, jděte řvát, pokud chcete křičet vulgarismy, křičte je tak, jak budou do vašich úst naskakovat, je to mnohem lepší pro vaše tělo, duši i upřímnost, než se tvářit, že v reálu neřeknete ani "prdel" (tady jsme opět u těch sluníčkových lidí, co se dušují, že oni takto nemluví... je vám jasné, proč se nad nimi usmívám?). Emoce potřebuje být prožita, procítěna, teprve poté může být přijata. Ale ve sledu let, která odžíváte, uvidíte rozdíl v tom, jak jste danou emoci porciťovali před deseti lety, když jste zjistily, že Karel chlastá nebo Luboš píchá tři zároveň a teď, když jste nalezli schované lahve od vodky za pračkou, které tam tak originálně odložil současný partner Eda. Už je to jiné a to, že jste znovu narazily na děvkaře či alkoholika, je jenom zkouška toho, do jaké míry jste se s daným tématem v oněch mužích popraly v minulosti. Vesmír vám je sešle a pozoruje... a pak si řekne: jo tak tahle holka už ví, co chce či nechce. Zatímco s Karlem a Lubošem dlouhá léta nevěděla, jak se zachovat, co říct, jak reagovat, Edovi ihned zabalila kufry a vyrazila ho ven z bytu. Nečekala na to, zda se tato šokující iluze vytratí sama, nesvěřovala se roky kamarádkám, že si s ním neví rady, prostě zareagovala, protože už je ponaučena. Nastavila si hranice, pocítila důležitost chránit své vlastní já, našla poslední střípky své důstojnosti a sebelásky a řekla dost! Takto už nikdy víc. A tento postoj vás tímto rozhodnutím vnitřně přenastavil. Odteď už nejste stejné, už jste se opět posunuly. A takto je to i s vaší temnotou uvnitř vás, kterou se vším všudy musíte přijmout a tento proces je pozvolný, schůdkový, nenaběhne ihned, chce to čas. Je to proces a proces znamená postup, pokrok, pozvolné kladení životních kroků jeden za druhým. Není to big jump ani tlesknutí dlaněmi o sebe. Ani rajčata nesklízíme druhý den po zasazení. A věřte mi, že tady na fejsbuku nenajdete plně osvícenou osobu, která nemá co řešit, která má v sobě vše srovnané, která by skutečně žila všechno tak, jak tvrdí. Pokud na někoho takového narazíte, berte nohy na ramena :D Ale temná stránka v každém z nás by si zasloužila svůj vlastní text, takže zbytek příště :-) Morgana
