TA ČASTÁ OTÁZKA "KDY UŽ KONEČNĚ" A STÁLÁ HONBA ZA BUDOUCNOSTÍ
Vždycky když se objeví tato horka, která nás teď oblažují, uvědomím si, jak je fajn, že nejsem těhotná. Dneska na koupališti mi tuto mou myšlenku znovu vnukla maminka, která tam s už poměrně větším břichem trávila čas v bazénku se svým prvorozeným dítkem. A taky červenec a srpen nejsou karmicky zrovna fajn měsíce (hlavně v komentářích neřešte proč), takže já bych celkově to léto zrušila, vůbec by mi nechybělo. Miluju jaro a podzim, to jsou přesně má období, ani ta zima mi tak nevadí, páč jsem se sama narodila za hlubokých mrazů, ale léto je prostě pro mě období k ničemu. Je děsný vedro, lidé se potí, smrdí, všechno je tak nějak těžký a ulepený... Synek to taky moc nemusí, vysoké teploty ho donutily opět se navrátit k odpolednímu spaní, čehož jeho maminka využívá a zase něco málo splácá do slov :D Už včera jsem chtěla napsat něco málo o tom, co napíšu dnes: setkávám se objednávkách totiž dost částo s jevem, který nechápu, abych byla upřímná, a to jsou otázky typu "kdy už konečně...najdu partnera, koupím dům, pojedu na dovolenou, budu mít dítě a rodinu, začnu si opět rozumět se svou matkou, začne mi prosperovat firma?" Mnohokráte jsem tu psala, že otázka na čas, tedy otázka začínající zájmenem "kdy" je zcestná, protože Vesmír a tudíž ani karty nefungují s časem. Je nezajímá, že jsme si jej stanovili, abychom mohli jako otroci chodit do práce na konkrétní dobu, abychom věděli, kdy bude otevřený supermarket nebo abychom si mohli naplánovat s ostatními schůzku, rande či dovolenou v Karibiku. To je pozemská jednotka, ta s Vesmírem nepracuje. Kdy se tedy něco stane nezáleží na Vesmíru, ale na tom, v jaké posloupnosti k vám budou chodit různé události a lidé, kteří mají být zakomponováni do různých rolí a jak rychle budete vy sami daným procházet, chápat a posouvat se k dalším metám na vytýčené osudové cestě. Tudíž otázku kdy se něco stane nepokládejte kartám, ale sami sobě. :-) Pokud totiž nemáte v srdci zpracované a odpuštěné zážitky z předchozího vztahu či vztahů, nový vztah nemůže přijít, leda by přišel podobně laděný jedinec a vy si ve vztahu s ním opětovně projdete tím samým, čím jste si prošli s předchozím partnerem či partnerkou. Pokud jste nepochopili, proč děláte v masokombinátu Haluza a Puchýř, pak nemůžete čekat, že vám do klína spadne byznys se stomilionovým obratem. Pakliže jste nezačali něco zásadního dělat pro své nové bydlení, pak není na kartách, aby vám přihrály vilku ve čtvrti, kde metr čtvereční stojí padesát tyček. Všechno jde ruku v ruce s vámi. Přitahujete to, co vyzařujete. Jestliže mám v sobě nezpracované zlo, přitáhnu zážitky spojené se zlem. Pokud nemám vyléčeno trauma či vztah vůči svému alkoholickému otci, přitáhnu si alkáče, abych dostala možnost toto chování a mé reakce na něj zpracovat. Pokud mám na své cestě kolem třicátého roku života potkat budoucího otce mých dětí, pak nemůžu čekat na Armanda, se kterým pojedeme na cestu kolem světa a budeme si užívat svobodného, nezávazného sexu a radovánek, ale holt musím ve svém náručí a potažmo i klínu uvítat mechanika Jardu, který má po určitou dobu být po mém boku, kdy se budu jako velryba alespoň nějak kloudně snažit o roli maminky. Navíc dost dobře nechápu, že vám nedocvakává zásadní věc: někteří nemáte potkat toho vytouženého prince a princeznu, někteří se nemáte stát rodiči či miliardáři, někteří fakt nedosáhnete na vyšší kariérní metu než je pokladní v Tesku, někteří holt nemáte procestovat svět, ale pravidelně trávit léto na Orlické... Navíc nevím jak vy, ale já nemám za cíl dán cíl, ale užívám si samotné cesty k cíli, protože cíl značí konec jedné etapy a odchod k druhé. Oni vám tam sice na orosený krk mohou hodit vavřínový věnec, porosit vás šáněm a potřást pravicí, ale pak už začnou vaše oči těkat po dalších směrovkách do dalšího bodu, takže najít toho spanilého prince je sice pecka, ale mnohem zajímavější, poučnější a zábavnější je ta cesta k němu. Copak vy to tak nemáte??? Vždyť si vybavte vaše emoce a pocity, to vnitřní chvění, když třeba máte před dovolenou, jak se těšíte, užíváte si ty dny, kdy máte před sebou někde dán ten štítek s názvem "Deset dnů na Korfu", jak si postupně kupujete nové plavky, krémy s padesátkou, nový žabky, domlouváte si zalívání kytek v době vaší nepřítomnosti, pročítáte s pomocí tatíčka Googla tipy, kam na Korfu jít a co určitě vidět či zažít... a pak přijde ten den, orgastický stav "já už konečně kua letím k moři", tam proběhne dovča, chvění opadá, vracíme se zpět do reality a valíme dál k další metě... To, co zažívám před tím a během cesty do cíle je pro mě ta největší bomba a krása všech krás. Ne ta destinace samotná. A přesně takto si myslím, že byste měli svůj život vnímat i vy. Těšit se ze všeho, co je při výšlapu na vysněnou horu vhazováno do cesty, všímat si krás obyčejných kamenů, které na té stezce leží a nemít fokus zaměřený na diamant v dáli, páč ve výsledku se tam v dálce může třpytit nakonec jen střep z rozbité láhve od piva. Takže neřešte, kdy přijede Robert, na kterého si takovou dobu myslíte, v novém báwu k vám na sídliště, ale užívejte si Mirdy, co jezdí v oprýskaném fiatu. Vychutnávejte si současné zaměstnání, které je teda kvůli šéfovi (?) na hovno, ale zkuste si jej zpříjemnit každodenními blbostmi s kolegy nebo jenom blbou africkou fialkou, co si lípnete na pracovní stůl, a v mezidobí si střádejte plány na novou práci, studujte, choďte na semináře, komunikujte přes webináře, těšte se na ten den D, kdy budete odcházet jinam. Ale nežijte tím čekáním, díváním se v dál, užívejte realitu a pozvolna pracujte na změně, dělejte si radosti, sdílejte své emoce a pocity s přáteli, zvelebte si zahradu, lehněte si do trávy a jen tak čumte do nebe, kupte si nový šaty nebo kufr s nářadím, vyražte s kolama na výlet... těch možností je hafo! A neřešte otázku kdy. Tu vymažte ze života. Není žádné kdy, je teď a tady. Momentální nálada, momentální úsměv, momentální chuť, momentální pohled, momentální tóny, momentální činnost. Nic víc, nic míň. Tak si to užívejte. Protože právě v tento moment někde vyhasl další život. A ta vaše svíce stále hoří. ;-) Morgana
