PARTNERSTVÍ A FINANCE
Včera jsem vám tu položila dotaz ohledně vašeho názoru či zkušeností s vlastním společným partnerským účtem, anebo těmi oddělenými. Děkuji vám všem za všechny názory, přečetla jsem si je všechny a některé mě dost obohatily, protože i vy mě občas nutíte zapřemýšlet. Nyní cítím, že asi dlužím svůj názor či zkušenosti a jelikož vím, že s nimi nemusí všichni souhlasit, i přesto jej tu odprezentuju. Koneckonců tu mám samé tolerantní čtenáře, žeo ;-) :D Patřím mezi ženy, které všeobecně nepotřebují dostávat opakující se kopance a facky, protože jsem poměrně slušně inteligentní, mám nadhled, vnímám už od školky lidi víc než tomu běžně u druhých lidí bývá (tím spíš malých dětí), a proto jsem nikdy nepotřebovala například projít stavem manželským, abych pochopila, že není důležitý. Nechci moc zabředávat zrovna do toho, jakou (a zda-li vůbec) má funkci, v čem je praktický nebo jestli je opravdu projevem lásky a odevzdání se tomu druhému, protože jsem o tom už jednou v minulosti psala. Nicméně tak jako nemusím být ani jednou vdaná, abych pochopila, že toto fakt ne-e, pak nemusím dostat ani moc osudných ran, abych si uvědomila, že společný účet ve vztahu, kam se sypou obě výplaty, taky fakt ne-e. Ihned vysvětlím. Lidé se všeobecně domnívají, že společný účet je o důvěře. Já si myslím, že v mnoha případech je to jenom o vzájemné kontrole toho druhého, s důvěrou to nemá pranic společného, protože důvěra je podle mého názoru právě o tom, že mi ten druhý nemusí nic vysvětlovat, ozřejmovat ani mě o ničem přesvědčovat či mi ukazovat, prostě když mu věřím, věřím, že přede mnou nemá a nebude mít žádné tajnosti či skryté výdaje za kdovíco či kdovíkoho a tu samou víru má mít i můj partner. Já osobně vlastně ani nepotřebuji vědět přesně, kolik můj partner vydělává, ale pokud to začne někde drhnout, jemně naznačím, že by bylo dobré se otevřeně pobavit o finančních možnostech, abychom se pak nedostávali do zbytečných (trapných) situací. Nebudu řešit vztah dvou mladých lidí, kteří spolu chodí či zkouší žít. Tam bych to brala jasně tak, že inkaso a jídlo platíme spolu a pokud má někdo leasing na auto, nevidím důvod, proč bych se na jeho splácení měla podílet, když spolu pouze chodíme. Pokud si s někým udělám dítě, je to jiné a to nebudu rozebírat ze strany toho, že většina žen vydělává poměrně o dost méně peněz než jejich mužské protějšky, anebo že je na mateřské dovolené, kde je sice možnost výdělku, ale pokud je muž skutečně muž a táta, tak rodinu, do které krom jeho dětí patří i jeho žena, zaopatří. A přiznám se, že mě chlap s výdělkem dvacet tisíc opravdu nenadchne a to z toho důvodu, že vím, kolik všechno stojí a i při vší své skromnosti si nehodlám doma předělávat batikou stará trička ani kupovat potraviny ve slevě tři dny před doběhnutím jejich trvanlivosti jenom proto, že muž není schopen rodinu zabezpečit větším příjmem. Já vím, že mě za tento postoj může někdo začít kamenovat, ale nemám iluze, nemám růžové brýle a kdo mě zná v soukromí, ten ví, že jsem poměrně skromná, přesto z určitých věcí prostě neustoupím. Jsem zastánkyní toho, že žena vytváří domov, zahradu, pečuje o děti a připravuje je do života. Vaří, uklízí, pere a žehlí. Poskytuje něhu, citlivost, hřejivou náruč. Sbírá bylinky, peče bublaniny, fouká na bébí, maluje obrazy, vyšívá dečky, stírá slzy, naslouchá duším svých dětí a jemně z nich modeluje ladné, ale přesto silné sochy. Muž je pilíř. Je to dominance, síla, obrana a ochrana domácího krbu, silný charakter, stabilita, dobyvatel a zabezpečovatel. Do jeho role patří i peníze a obživa pro ženu a děti. Pokud tohle v sobě žena nebo muž nemají, bude to vždy drhnout. Já musím cítit u muže jistotu, samostatnost, pevnou půdu pod jeho nohama, abych mohla v klidu fungovat a vytvářet jemu a dětem ráj na zemi. Jinak odcházím. Je ovšem rozdíl, jestli mi v restauraci nezaplatí kafe dvacetiletý Robert, se kterým jsem se stejně sešla jenom kvůli sexu, se kterým chodím, anebo který je otcem mých dětí. V prvním případě je mi to jedno, užijeme si a nemusíme se už vůbec vidět. V tom druhém už zpozorním, páč to, co dělá jako mladej, je projevem toho, kdo jej vychoval a jaké vzorce odkoukal ze své rodiny (a tu si případně s ním budu i brát, byť by ke sňatku nemuselo vůbec dojít) a v tom třetím je to kua průser, že jsem přehlédla absolutně zásadní věc u svého muže: zaprvé že nezná zásady nepsané slušnosti vůči ženě, tím spíš své a že je takový slaboch, že není schopen zaplatit blbý kafe. Ego? Nadřazenost ženy? Klidně to tak berte, ale tak to vnímám. Nejsem ochotná už čekat, až se muž popere se svými vnitřními démony, ženskou energií a už vůbec jej nebudu vodit za ruku a foukat mu bébí na odřeném kolínku. Muž v sukních? Do jisté míry ano, ale za to bez větších pádů na hubu, které vidím u žen v sukních. Znala jsem mnoho párů, ve kterých jeden či oba věřili, že je to konečně to pravé a pak přišla rána a jeden druhého obral i o tu blbou igelitku z Alberta, anebo zablokoval účet a čekalo se měsíce na soudní vyjádření a opětnému povolení. A takto bych mohla psát novely. Jsem praktická žena, všem o ostatním nejen tady radím, aby nebyly nikdy citově či finančně závislé na svém partnerovi. Proto zastánkyní společného účtu jsem jen do té míry, kdy se do něj posílají peníze na běžnou útratu a spoření, ale zároveň si nechám i otevřená vrátka na cokoliv na účtu svém. Koneckonců ani vy, kteří máte společný účet, nemáte jistotu, že partner(ka) nemá otevřený někde jinde ještě jiný :-) Takže tak. Hezký den vám všem! Morgana
