MORGANA O SVÉ BUDOUCNOSTI :)
Sedím na letité lavičce u stejně starého, o to víc však krásného dřevěného stolu, nad hlavou mi šelestí březové listí, kolem vnímám vzrostlé smrky a borovice a někde v dáli krásně zarostlou zahradu s domkem obrostlým břečťanem a psím vínem. Slyším ticho, které je přehlušováno pouze zpěvem ptáků a lehký vánek mi polechtává tvář i záda. Jsem tam sama, syn je někde s kamarády, cítím, že už je samostatný a já si vychutnávám ten klid. Nikde ani stopa po člověku, žádný zvuk strunové sekačky, žádný běžný rachot aut, jen ticho, pohoda, klid a ta studnice uvnitř mě, která se přelévá množstvím slov a vět, které bych tak ráda vtěsnala do textu, který zrovna píšu na svém notebooku položeném na onom stolku. Vnímám uvnitř sebe až neskutečnou vyrovnanost, pohodu a klid, usmívám se, občas pohlédnu k nebesům, usměju se tam nahoru a poděkuju té neviditelné šťastné hvězdě, která na mě už od narození svítí a dohlíží, za to, že si opět plním další ze svých snů. Tak přesně takovou vizi mám o své budoucnosti spisovatelky, o které vím, že teprve má přijít, až čas dozraje stejně tak jako kvalitní víno. A stejně jako se nesmí tlačit na víno, aby zrálo rychleji, tak ani čas se nemusí tlačit, aby rychleji plynul, protože on to dělá i bez našeho úsilí. Vím, že už teď někde můj budoucí dům stojí. Zrovna předevčírem jsem jen tak brouzdala po realitách a nevím proč, zadala jsem si jako destinaci zcela jiný kraj, než ve kterém žiju. Byl to vnitřní impuls. Naskočily mi hned tak krásné aktuální nabídky právě takových domů či spíše chalup u lesa, jaké jsem si myslela, že v nabídce ani nemohou být. Brala jsem to jako znamení, že ten nahoře o mně ví a ví o tom, kam směřují mé kroky, jen teď je můj úkol a důvod k přítomnosti tady a to zejména kvůli synovi, u něhož teprve budu sledovat budoucí talent a dle toho mi teprve dojde, proč jsme tam, kde jsme. Ale můžu říct, že tak jak jsem sem nechtěla, tak jsem tu nyní až překvapivě spokojená a někde v duši cítím důvod, proč tomu tak je. Ono vždy člověku prospěje nechat věci být a pak až při zpětném pohledu na své bývalé kroky dojde k mnoha aha momentům, kdy si i ťukne do čela a mnohdy nahlas řekne "tý jo vždyť jo, tady se to stalo a stalo se přesně to, co jsem kdysi vyřkla, jak mi to mohlo jenom vypadnout z hlavy a odskočit do zapomnění" :) Děkuji vám všem, kteří píšete, jak máte rádi mé texty, jak se vám dobře čtou, jak jste na nich závislí. Ono se může zdát, že tyto poznámky a vzkazy ignoruju, ale není tomu tak. Jen prostě nemám co nového říct na téma své knihy či knih, to období teprve přijde, vím to, taky tuším, o čem mé knížky budou, ale je potřeba počkat si, nejdříve projít situacemi, které napsání knih a koupi daného domu, jenž je nyní ještě obsazen svými majiteli, musí z vesmírného zákona teprve přijít. To kolo se pořád točí, ale má své tempo a řád, jenž plně respektuju a přijímám. A taky co by synek dělal na samotě u lesa, když ho čekají aktivní léta v českém školství, žeo :D Krásný den vám všem! Jdu se vrhnout na objednávky. Morgana
