KONEC SERIÁLU GOT A REAKCE LIDÍ
Včera skončila jedna éra. Osmiletý vztah se seriálem Hra o trůny. Jedněmi zatracovaným, druhými zbožňovaným. Kdo sledoval, ten ví. Předem říkám, že jsem tento seriál sledovala, měla ráda, bavil mě. Nijak zvlášť jsem neměla potřebu o něm vést diskuze mezi fanatickými diváky, ale zároveň jsem o něm párkrát prohodila pár slov se svými blízkými. Tento text nepíšu proto, abych ty z vás, kteří jej neviděli, navnadila ke sledování. Pokud jste jej neviděli, je to celkem vaše věc a dá se říct i vaše chyba. Tento text mě napadlo napsat proto, že jsem si včera po shlédnutí pročítala na anglickém Game of Thrones názory většinou rozhořčených diváků, jak nesouhlasí se závěrem, který většinu z nich zklamal. Nemá smysl vysvětlovat těm z vás, kteří jste daný seroš neviděli, v čem tkví to zklamání, takže jen stručně: většina lidí vsázela na jednu z hlavních postav, že jakoby nad všemi a vším vyhraje, že se usadí na trůn a ono prdlajs. A teď se strhla emoční vlna rozhořčení ve stylu "na toto jsme čekali celých osm let?", "sedněte si ke scénáři a napište jiný konec!" A mně opět zahrál na tvářích úsměv, protože lidé jsou prostě takoví. Nikdy nejsou s ničím spokojení, veskrze málokdy ovládají věc, kterou kritizují, ale stejně jako u fotbalových či hokejových zápasů jsou z nich v mžiku oka ti nejlepší profíci NHL, tak i u filmů a seriálů se z nich stávají ti nejpovolanější režiséři, dramaturgové a kameramani :DKrásně se tu zase projevilo to, jak neumíme přijímat věci tak, jak jsou. Jak přicházejí. Prostě se nám to nelíbí, tak začneme fňukat jak malá rozmazlená děcka, kopeme nožičkama, máváme vztekle ručičkama a ono se nic nemění, tudíž přidáme na síle. Něco jsme čekali a ono se to nedostavilo v takové kráse a spanilosti, jak jsme si to představovali. Tím spíše, když to "očekávání" pokrylo osm dlouhých let. A jsme zpátky u té prastaré lidské chyby, která se zrovna v souvislosti s tímto seriálem projevila naplno. Neumíme ctít něčí rozhodnutí udělat závěr takový, jaký byl. Neumíme se smířit s faktem, že ne všechno je v naší moci ovlivnit, že ne všechno se bude rýsovat podle našich niterních přání. Neumíme ocenit protipól, opak našich přání a vizí. Neumíme respektovat, že sice máme právo se vyjádřit, ale neumíme to udělat bez urážek, ataků a ukazování prstem na "viníka". Toužíme po krásných, optimistických a šťastných koncích, protože tak to přece v pohádkách z dětství slibovali, žeo. Ale ejhle, přijde smutný konec navíc se kterým málokdo - jestli vůbec kdo - počítal a nám se hroutí svět: na tohle jsme nebyli přece připraveni, nikdo nás předem nechlácholil, nikdo nás neupozornil, tak proč se nyní někteří diví, že pláčeme, že jsme zklamaní, že bijeme těma pěstičkama do slzami promáčeného polštáře? Není to celé směšné? A přesně tohle jsme my, lidé. Já osobně čekala 80% toho, co se stalo. S tím Jonem mě nasrali, to pro ty z vás, kteří ví. Ale budu se věšet a plivat? Nebudu. Dneska ráno zase vyšlo slunce, Tobík se šel opět vymočit na nočník, k snídani jsme si dali zase ovesnou kaši s banánem a teď už vaříme oběd a chystáme se na další den plný her a zábavy s kamarády. Svět se točí dál, jen je potřeba se nacítit na jeho tok a zbytečně s ním nebojovat. .-) Morgana
