DŮLEŽITOST NECHAT VĚCI BÝT A SLEPĚ NELPĚT NA SVÉM CÍLI
Jedna z vás v předchozím příspěvku napsala velmi krásnou pravdu, takže si její slova s dovolením půjčím: "každá situace má řešení, když nemá řešení teď hned - tak je to k zamyšlení .... je tam proces ..... - někdy to řeší jen jedna strana a ta druhá z toho má pak ve finále problém - který nemůže "pořešit - odblokovat, zvládnout a plácá se v tom" - protože neprošla tím procesem - tím uvědoměním si své chyby - akce - reakce - následek - výsledek - smíření se - přijmutí - řešení ..... a ty z toho pak mají ten problém...". Její slova tu sdílím proto, neb si při objednávkách už řadu let všímám toho, jak jste někteří zatvrzelí ve svých pravdách a přesvědčeních, nedokážete přijmout, že se všechno děje z nějakého důvodu a že s čím nejvíce bojuju, to je nejspíš to, co je potřeba propustit a nechat být. Já je u lidí cítím jako tlaky, zrovna onehdy jsem kamarádce V. (zdravím, madam), kterou znám jen pár týdnů, popisovala, že z ní cítím tlaky, které se snaží dostat z jejího těla ven, že její snaha všechno stihnout, zvládnout a být perfektní se odráží právě na jejích potížích s lymfou, které má. Koukala s otevřenou pusou, jak to vím. No jednoduše, páč to cítím. Člověk se velmi často snaží o něco, co delší dobu nejde a nejde to pravděpodobně proto, že to jít ani nemá. Často se s tím setkávám u lidí, kteří se prostě rozhodnou, že budou veterináři, že si založí byznys s pracími prostředky, že si postaví chatu na Šumavě a všechno jde proti nim: zkoušky neklapnou ani po páté, prací prostředky nejdou na odbyt, byť Fandovi to pěkně sype, na jihu naší krásné matičky země ne a ne už deset let najít vhodný a hlavně volný pozemek... Tyto tlaky se pak v těle pochopitelně začnou dříve nebo později promítat do fyzické roviny, tzn. na zdraví. Páteř se hroutí, páč jsme mnohdy náhle ztratili oporu a finanční jistotu, dochází k úrazům nohou, protože prostě nejsme schopni či ochotni vyšlápnout do neznáma, objevují se první negativní výsledky funkce jater, protože je máme zanesená zlobou, hněvem a agresí, které se ovšem před světem snažíme zuby nehty neukazovat, zhoršuje se nám sluch, páč něco nechceme slyšet, kazí se nám zuby, protože jsme spoustu slov neřekli, anebo máme plnou hubu pomluv a hnusu, které když moc drtíme, tak se to projeví i na lámavosti chrupu... a tak bych mohla pokračovat dál. Věřte tomu vesmírnému procesu, který má s vámi určitý záměr. Vzpírat se sice můžete, ale to, co je vám dáno, to jde většinou téměř samo a lehce bez většího zápolení. Nevěřte tomu, že všechno, co si vysníte či přejete, se stane. Fakt ne, děcka. Pokud tuhle univerzální pravdu přijmete, nebudete tolik trpět a dost možná i dřív dosáhnete toho, co je pro vás připraveno a věřte mi, bude to lepší než ty vaše momentální sny a přání. Ty vesmírné procesy jsou velmi chytře zařízené, čím víc bojujeme proti nim, tím víc netrpí Vesmír, ale naše nitro a tělo. Takže přijímejte všechny situace a lidi v nich, projděte se jimi se všemi emocemi, které to přinese, ale jakmile je opustíte, pozastavte se nad tím, jakou míru viny jste v nich měli a to přinese úlevu, díky níž se do podobné situace a s podobnými či dokonce stejnými lidmi nedostanete. Vesmír nás utváří a pokud vidí, že už máme pravou ruku vytvarovanou do požadované velikosti a tvaru, pak přechází k levé. Není potřeba uplácávat pravačku znovu, jestli mi rozumíte, přesuneme se jinam. Takže pokud na něco tlačíte, na něčem lpíte, do něčeho jste zahryzli svou sanici tak, že nepustí, potkáváte podobné typy lidí, zažíváte podobné bolesti, strachy a situace, pak věřte, ŽE SI ZA NĚ MŮŽETE SAMI, protože jste v minulosti evidentně NEPOCHOPILI. A to píšu ve velmi velké stručnosti :D ;-) Krásnou neděli vám všem! Morgana
