VYZRÁLÝ ČLÁNEK VYZRÁLÉ ŽENY

Takže mám chvilku, než se mi dovaří brambory, tudíž jen zpětná vazba na článek, který jsem sdílela o zralé ženě. Jak jsem psala u něj, byla jsem zvědavá na komentáře, protože vy víte, že ne se vším, co sem vložím, souhlasím, jen mě zajímá váš náhled, vaše názory, vaše diskuze, které mezi sebou vedete. Vezmu ten článek bod po bodu z pohledu sebe :-):) Bod jedna je zcela jasný. Mám chuť napsat, napíšu, nemám chuť napsat, nenapíšu. Rozhodně jsem neměla nikdy potřebu ani v mladším věku čekat, až se protistrana ozve. Nečekám, nevyčítám, když nepíše, páč sama mám mobil, prsty a hlavu a vím, že tohle je jenom hra ego "kdo s koho". Takové ty hlody typu "přece se mu nebudu jako žena ozývat první!?" jsem nikdy moc nepochopila, takže tohle si myslím, že skutečně zralá žena nedělá. Bod dva s tím dost souvisí, všechno je o komunikaci, schopnosti si říct, co mám či nemám ráda, co chci či nechci, ale nesmí to být o tom, já tam nechci, tam je to pro mě blbý, nevhodný, nepohodlný, tak se podřiď. Takové ty princezničky, co muži udělají scénu jenom proto, že je nevzal na slibovanou večeři do luxus restaurace ale ke stánku s pražskou klobásou, to je mi k smíchu. Vždy je jakákoli domluva o tom, co chce i protistrana a pokud se jednou ustoupí jedné straně, příště by se mělo ustoupit druhé. Tady se - myslím si - vždy nejlépe roztřídí zrno od plev právě v tom, zda jsou k sobě partneři upřímní a vhodní, jelikož jsem toho názoru, že každý chca nechca patříme do určité sociální skupiny a pokud se vizuelně, módně, charakterově či po stránce zábavy vnitřně nesejdeme, dříve nebo později to bude drhnout. Bod tři je pro většinu žen dost zásadní, já to tak neměla nikdy. Ano, je fajn, že si muž vzpomene, že donese květinu, kterou nekoupí u benzinky, ale udělá si čas a zapojí fantazii v květinářství, že koupí drobnost či kus čokolády, byť na ní nijak neujíždím. Ale já to mám nastaveno tak, že jsem zralá i v tom, že se o sebe umím postarat, tudíž pokud si chci něco koupit, něčím udělat radost, udělám to a je mi šumák, že jsem si to musela koupit sama. Já jsem tu sama za sebe, já se mám ráda a radosti si tedy dělám i já sama bez lpění na pozornosti druhých. Chceš mi něco koupit? Fajn, super. Vzpomeneš si na mé datum narození či na den našeho setkání? Ještě větší fajn. Ale že bych na tom stavěla? Ne, to je trošku úsměvné... Bod čtyři: jednoznačně velké ano! Zažila jsem strašnou spoustu zadlužených partnerů, těch, kteří nad svou nemajetností a nedostatkem financí fňukali, sotva ráno rozloupli oči. Nejsi úspěšný? Neumíš vydělat peníze? Jen se lituješ, že za tvé dluhy může ex partnerka, hajzl kámoš či šéf, který tě nedocení? Pro mě to znamená jediné: odchod. Muž je od toho, aby zajistil, aby se uměl postarat. Nemá vůbec brát na sebe roli ženy, že umývá okna či drhne prkna na podlaze. Má zajistit svou ženu a děti. A nezáleží na tom, zda se žena o sebe umí postarat taky a mnohdy i lépe. A pojďme si nelhat nic o tom, že záleží na srdéčku, ju? ;-);) Bod pět a šest: nemám námitek. Bod sedm: fajn, pokud mi nebude vadit, že si na opravu pračky či ucpaný kohoutek budu volat opraváře, proč ne. Opět záleží na tom, co od muže očekávám a chci, ovšem nemohu po něm tedy ve stejné sféře žádat opak. Bod osm: ano, to, že sex není vyjádření lásky, ví snad i aknózní pubescent honící si Honímíra nad upatlaným Playboyem na záchodku internátní školy. Sex je sex, láska je láska. Sex je dravost, vášeň, živočišnost, různé fetiše, tělesnost, Láska je pocit, který se takto do slov nedá vložit. Pokud chci sex, nemám strach si o něj říct, ale láska? To je jinej level, tam by to bylo na delší text. Bod 9: žárlivost = nedostatek sebevědomí. Nic víc, nic míň. Není potřeba více rozvádět. Bod deset: ano, ano, jednoznačně ano. Jsem, jaká jsem. To že se ráno učešu, vyčistím si zuby a nanesu řasenku, je tak max co beru jako nutnost z pozice ženy, jak vypadat dobře. To navíc, co druhé dámy řeší: váhu, vzhled ošacení při vynášení odpadků, módní trendy atd. je jen a pouze o jejich nízké sebehodnotě. Ano, není v nepořádku chodit pravidelně do butiků, není v nepořádku malovat se, nechat si dělat geláky a každý měsíc nový přeliv, ale musí tam být taková ta míra "dělám to, ale i přesto si klidně na sebe vezmu pytel od brambor a nebudu se bát ukázat se svému partnerovi či vstoupit do ulice mezi cizí lidi". Rozumíte? Já myslím, že ano. Takže asi tolik ke zralosti žen. Zralost není o věku, takže ten je zbytečný tu zmiňovat, zralost je duševní stav. Mohu najít dívku, které je dvacet a bude to mít v hlavě uspořádanější než dáma věku šedesáti let. Zralost není o tom sejmout muže ihned ve dveřích při první návštěvě. Zralost je o tom vědět, co chci, nedělat neustálé kompromisy ve svůj neprospěch, neklást se na druhé či nižší příčku, ale nesmí to zavánět feminismem, takové té prvoplánové bojovnosti "já ti ukážu ty nýmande!". Sama vím naprosto přesně, co od muže očekávám a vím, že to jde. A taky vím, že žena může být šťastná po všech směrech, ale vždy je třešinkou na dortíku či jistým neoddiskutovatelným bonusem to, že je na muži zcela nezávislá: citově, emočně, finančně, oporou, sexuálně. A to bohužel většina z žen stále není. A najdou se stále i mezi vámi :-):) Hezký den! Morgana