CO OPRAVDU ZNAMENÁ "ŽIJ PŘÍTOMNOSTÍ" ?
Pořád tu na mě skáčí takové ty profláknuté citace typu "žij přítomností" a téměř vždy se zasměju nad tím, kdo všechno tohle hlásá a jak si dokáže i takovou jednoduchou větu přizpůsobit pro sebe, byť vím, že zrovna on či ona přítomným okamžikem nežijí ani omylem. Lidé jsou různé, blbé a pitomé, jak zaznělo v Metráčkovi, žeo. No ale nic. Zkusím vám tedy alespoň tuhle větu přiblížit co to jejího významu či podstaty, protože mi přijde, že mnozí tápete. Teda ne že bych vás chtěla podceňovat :-) Když si vezmete v potaz slovo "minulost", každému z vás se vybaví něco jiného. Marie zavzpomíná na svůj první sex, Michal na věčné průšvihy na učňáku, Zdeněk na své "dva roky prázdnin" v Nitre, Olga na odchod svého manžela k milence, Oskar na první výplatnici... Někoho přepadne melancholie z nenávratna dřívějších dní, dalšího pak lítost nad dříve vyřčenými slovy, anebo naopak těmi, které ze sebe nestihl vytlačit, promarněných chvil, nevyužitých šancí, do toho vám tam vlítne nenávist vůči bývalému manželovi, trauma z mateřské školy, hněv na rodiče či vlastní neschopnost... mohla bych psát donekonečna. Jak minulost tedy shrnout? Jsou to střípky vaší tehdejší cesty, která ve většině z vás vyvolává negace: lítost, melancholii, nenávist, zlost, bolest, výčitky, křivdy, pocit vlastního selhání, zbytečného váhání, podceňování se, porovnávání se s tím, čeho a jak dosáhli druzí. Minulost je dávno pryč, byla, nelze ji změnit. Lze ji pouze přijmout se vším, co přinesla, odpustit všem, kteří vám ublížili a zejména pak sobě, protože my jsme ti, kteří si ubližují nejvíce. Abyste se zbavili emocí, které jsem výše popsala, musíte svou minulosti přijmout se vším, co přinesla a začít pociťovat vděk za všechny zkoušky a lekce, díky nimž jste se posunuli a stali těmi, kterými jste nyní. A ruku na srdce: ty nejtvrdší rány, ty nejvíce šokující situace, ty nejhlubší zásahy osudovou dýkou jsou právě těmi, za které pociťujete ten největší vděk. Vyčítat si, že něco skončilo, že jste něco nechali protéct mezi prsty, že jste reagovali, jak jste reagovali, je hloupost. Věřte mi, že kdyby se čas vrátil, udělali byste ve stejnou chvíli na stejném místě se stejným člověkem naprosto stejnou věc v doprovodu stejných slov, grimas, gest a emočních poryvů. A co "budoucnost"? To je zatím neexistující období, etapa, která se vůbec nemusí zrodit, je to dálava, ku které zaměřujeme svůj zrak, byť vůbec nevíme, zda se k danému bodu našeho zájmu vůbec budeme mít šanci dostat. Kdo z vás může na sto procent říct, že se zítra probudí? Kdo z vás si může být jist, že jej nesrazí auto, že se při obyčejné preventivce nedozví smrtelnou diagnózu, že svou maminku neuvidí naposledy, že jeho dům nevyhoří, že mu nezaklepe na dveře exekutor, že neztratí práci a nebude na dalších deset let na úřadu práce? Nikdo. Tak proč se budoucností zabývat? Co vlastně taková budoucnost ve většině z vás vyvolává? Ti šťastnější z vás mají duši plnou snů, plánů a představ, za kterými si jdou. Sice taky neví, zda daných projektů dosáhnou, ale aspoň se netrýzní obavami, frustracemi, zbytečným skrblictvím s penězi, protože co kdyby, žeo… Budoucnost je plná nejistot a strachů, pocitů, že se nakonec stane něco tragického, šokujícího či nepředvídatelného, obav nad osudem svým i našich potomků, strachu z toho, že neuspěji, že nenajdu práci, která mě uživí, že nedokončím školu, že nepotkám lásku svého života, že zemřu sám a v zapomnění, že nenašetřím na dovolenou v Thajsku, že nesplatím hypotéku, že to neudělám Blaženě tak, jak to má ráda, že se provalí moje kriminální minulost, že mi někdo vyfoukne můj vysněný pozemek na kraji Šumavy... Budoucnost se ještě ani nezrodila a my už malujeme čerta na její zeď. Takže pointa té staré známé věty "žij přítomným okamžikem" je vlastně jenom o tom, že se máte zbavit lítostí, traumat, bolestí, že nemáte svá játra dále trápit nenávistí a zlostí a své srdce nedostatkem sebelásky stejně jako se nemáte hnát za něčím tak vzdáleným, jako jsou budoucí kroky vašeho příběhu, že nemáte hlavu zatěžovat zbytečným přemýšlením a srdce sžírajícími frustracemi, protože život není ani o minulých dnech, ani o těch příštích. Je o daném okamžiku, ve kterém se právě nyní nacházíte. Je o tom, kde jste teď a proč, s kým jste teď a proč. Je o tom, jak si nynější okamžik užíváte, jak si lidi kolem sebe užíváte, JAK SI UŽÍVÁTE SAMI SEBE! Cítíte tam nějakou blokaci? Nějakou překážku? Pak je něco špatně. A nemá to nic společného s minulostí, protože ta proběhla tak, jak měla. A nemá to ani nic společného s budoucností, protože ta vůbec nemusí nastat. Má to co do činění s teď a tady. Teď a tady jednejte. Nic víc není podstatné. Morgana
