AFÉRA S KOJÍCÍ ŽENOU V BANCE A CO NA TO MORGANA
Zase jedna aféra a kojící ženou v bance. Zajímavé, že se mě v mailu občas ptáte na věci, které by mě jinak ani nenapadlo komentovat, prostě nevidím v nich smysl. Zaprvé: každý máme svůj náhled na věc. Zadruhé: i když se vyjádřím, ne každý má slova pochopí, jinými slovy opět se do mých slov projeví jeho realita, jeho projekce toho, jak věci a svět vidí a jak si on sám myslí, že by měly být. Zatřetí: cokoliv, co tu napíšu, může být a BUDE použito proti mně, žeo :D O tom jsme se tu nesčetněkrát přesvědčili všichni. Ale tak chcete znát můj názor, řeknu ho. Nikdy dřív jsem nezaznamenala takovou hysterii kolem ženství, těhotenství, porodu, mateřství, kojení a vším, co se žen a matek týká. Ano, role maminky je jedinečná. Ano, kojení je pro dítě dobré. Ano, jsme lidé, pojďme se tak i chovat. Bla bla bla. Dříve ženy těhotněly, rodily, vychovávaly děti a neřešily sračky, které - jak to na mě působí už pár let - řeší dnešní maminky. Do toho chodily do pole, dál pokračovaly v mnohdy velmi fyzicky náročné práci, vedly domácnost, staraly se o hospodářská zvířata, praly posrané plenky, pekly chleby, okopávaly vlastní zahrady se zeleninou, aby rodina měla z čeho žít... Dnes je každá hned důležitá, že je těhotná, načítá bludy od jiných maminek, sepisuje porodní plány (ha ha), kontaktuje duly či asistentky pomalu z celé Evropy, snaží se už v sedmém týdnu vhodně vytvarovat své ploché bradavky... Dříve se rodilo a nekřičelo se o tom furt do světa. Dříve se dítěti dalo jablko zrovna spadené do trávy a nikdo neřešil, že je od prachu či kousku hlíny. Dříve ženy kojily, aniž by o tom věděla celá vesnice. Dříve se dělala fůra věcí, o kterých nebylo třeba vést pseudopsychoanalytické diskuze o hovně. Dneska vás skvadra uvědomělek z mamawebu setře, že jste si nerozkojila kozy dostatečně a příliš brzy jste se přiklonila k sunaru, jiná éterická osůbka zpochybní vaše duševní zdraví, když dítěti dáte sladký jogurt místo Hollandie, další pak vám vytkne praní v pracím prášku místo octa a kupování hader, které jsou plné chemie... Já se nebudu vyjadřovat ke všemu, svět ztratil dávno selský rozum a protlačil se do prdele, není divu, že s ním i většina populace. Chápu jak rozhořčené lidi kolem kojící mámy, tak i mámu samotnou. Pro mě osobně byly chvíle s miminkem vždy intimní záležitostí, do které jsem neměla potřebu vtahovat své okolí, tím spíš pak cizí lid právě stojící lajnu v pobočce banky. Ano, dítě si řekne, že má hlad, ale to automaticky neznamená, že hned vytáhnu prs, a i kdyby, tak se zahalím (ne, nejsem puritánka, ale kvůli té intimitě, běžně ženy prsy taky v bance neukazují, žeo), anebo odejdu někam bokem, kde to bude pro mě a to malé více v pohodě. Navíc já tedy v jednom roce u syna věděla téměř na minutu, kdy bude chtít jíst či pít, takže jsem si vždy pochůzky plánovala tak, abych s ním nebyla v době jeho stravovacích požadavků venku. Nevidím v tom absolutně omezení svobody, ale jen určitou soudnost a pohodlí. Ne, neposrala jsem se z toho, že jsem do banky nešla v deset dopo, ale až ve dvě odpo, neviděla jsem v tom na mateřské zas takový rozdíl. Na druhou stranu kdyby byli lidé více tolerantní, v dané bance by buď: odvrátili zrak anebo nabídli ženě, ať si v klidu odkojí, že ji pak pustí (jde o jistou slušnost a vstřícnost k mamince malého dítěte, kterou bychom v sobě měli všichni z nějaké přirozenosti mít). Mně osobně je šumák, zda si maminka vyvalí své pětky, aby dítě nakrmila, ale vždy, když se tak stane, odcházím jinam, abych ji dala možnost alespoň malého komfortu a klidu. Ovšem pravdou zůstává, že si všímám narůstající pýchy u dnešních maminek, které žijí v domnění, že jako maminky mají na vše právo, a to já, jako maminka, nikdy neměla. Možná už křičíme po právech tam, kde to není nutné, anebo i tak, jak to není nutné. Těžko říct. Pravda většinou bývá někde uprostřed. Víc bych se v tom nepitvala, stejně se to tady na mě strhne. Však to znáte, když píchnete do vosího hnízda, … ;-) :D Prostě neřešme hovna :-) Morgana
