STŘÍPKY Z MINULÉHO ŽIVOTA
Včera ke mně zase přišly vize, které mě až ochromily smutkem. Mohli byste mít pocit, že je potřeba mě tedy uchlácholit, ale z toho vás ihned vyvrátím, protože tento smutek souvisí s minulými životy, s tím, že se mi nečekaně před očima tady na fb objevila fotka hradu, který si velmi dobře pamatuju z minulosti, spolu s fotografií pokoje, který jsem tu zrovna asi před půl rokem popisovala v jedné ze svých vizí, kde na ní sedím a moje služebná mi pročesává vlasy. Tyto dvě fotky na mě v podstatě vyhouply nečekaně, protože je postovala osoba, kterou sice tady na fb sleduju, ale její příspěvky mi tu vyskakují jednou za kvartál, nikoliv pokaždé, když sem něco dá. Je zvláštní, co s vámi vzpomínka na minulý život udělá. Jak hluboce vás raní, zasáhne jako dýka do srdce, které na tuto ránu není připraveno. Zrovna to přišlo v období, ve kterém opět dostávám vize spojené s Velkou Británií, střípky z minulých životů, které se střídají, ale pozvolna si je můžete složit jako mozaiku, byť jsou každé z jiného období mého žití v dané zemi. Včera ve mně zase cosi ožilo, tak jen čekám, proč to přišlo. Je to stejné jako s pocity, kdy mi do života opět vpluje nějaký karmický vztah a já dopředu vím, že se tak stane, protože to jsou specifické dojmy a emoce, které se ve vás začnou mlátit či zesilovat a vy jen čekáte, kdy to přijde a kdo to bude tentokrát :D V jednom z minulých příspěvků jste se mě ptali, jak poznáte, že se vám zobrazují zrovna události z minulých inkarnací. No je to prosté: opakovaně se vám před očima zobrazuje krajina, lidé, události, budovy, náhledy na vlastní tělo v různorodých oděvech, ve kterých zcela přesně víte, kde to je, proč se tak děje, co bude následovat, co dané chvíli v daném bodě předcházelo apod. Navíc když pak daného člověka potkáte, dané místo uvidíte (třeba jako já včera na těch fotkách), poznáváte je, vybaví se vám ihned emoce, které s daným místem máte spjaté, tělo zcela automaticky zkrátka reaguje a vy to nemůžete ovládnout. Mně při takových náhledech na daná místa začnou kanout slzy, okamžitě se tělo nastaví na emoce, které s daným místem souvisí (třes, smutek, pocit zrady, anebo naopak láskyplný vjem, který ještě více graduje, pokud je dané místo spojeno s konkrétní osobou, potřeba prchnout, když cítíte, že se před někým skrýváte... cokoliv...). Navíc když se vám pak poštěstí, že se v této inkarnaci, v reálu dostanete na dané místo, pak víte, co kde najít: že nalevo za tou velkou skálou je zátoka, že za rohem po pravé straně stojí kostelík s modrou střechou, že pod lavičkou po sto metrech dané stezky je kámen ve tvaru srdce apod. Můžete najít skryté poklady, které jste si v minulých inkarnacích na daném místě zakopali, můžete nacházet dávno ztracené věci, cítit dávno zapomenuté vůně, pociťovat energie konkrétních míst, která jsou prostě něčím povědomá, ojedinělá, speciální. Někdo by mohl říct, že je to jen fantasmagorie a že je potřeba se léčit, ale ono vaše tělo, mysl i srdce reagují naprosto stejně, jako když potkáte po deseti letech svého bývalého spolužáka ze základky anebo omylem narazíte na půdě na dopisy, které vám psala vaše první láska: taky víte, že se to odehrálo, co jste se spolužákem zažívali, co jste prováděli, jak vypadala a chovala se vaše první láska, jak jste se cítili, když jste si dané dopisy četli poprvé apod. Jsou to naprosto stejné vjemy, pocity, emoce, naprostá nezpochybnitelnost prožitého. Takže na vaši otázku, jak poznáte, že se jedná o deja vu: jednoduše, prostě to víte, vaše tělo to ví a poznává, vaše srdce to ví a poznává, vaše duše začne reagovat tak, že to nejde ovlivnit, zastavit, omezit, změnit. Prostě to valí jako zběsilá řeka a vy se jí rádi a dobrovolně poddáte :-) Krásný pátek a následující víkend, přátelé! Morgana
