ŽENSKÉ A MUŽSKÉ ROLE. PŘEŽITEK ?
Já bych ty fejsbuky a internety zrušila. Fakt. Zase mi tu naběhl jakýsi rozhovor s jednou dětskou psycholožkou, která v něm krom jiného říká něco ve stylu, že muž fakt k plotně nepatří. Já to nečetla, páč zaprvé se mi paní psycholožka zdá příliš mužská a divná, a zadruhé psychologové stejně jako inženýři... to je prostě holá diagnóza a tudíž s jejich myšlenkovými pochody neztrácím příliš svého drahocenného času. Nicméně u paní psycholožky se zastavím s jejím názorem ohledně té kuchyně, páč s ní souhlasím. Jako hele: nevidím absolutní rajc v tom, když muž drhne pekáč od husy, leští kachle, vytírá podlahu, přesazuje muškáty, peče nedělní bublaninu nebo vyšívá vánoční ubrus. Nejsem zastánkyní vyrovnaných rolí ve vztahu, já jsem prostě konzerva, která si myslí, že jsou čistě mužské a čistě ženské práce/role/pozice a tam, kde si většina lidí automaticky přiřadí ženu, tam tu prsatici taky vidím a chlap ať je s pilinama v rozcuchaných vlasech (ne v hlavě), s rukama od motorového oleje, v montérkách s nářadím kolem pasu, zkrátka vždy ready na to, aby opravil právě protékající kohoutek, spravil pračku, znovu nastartoval vysavač nebo ze dřeva stloukl nový masivní kuchyňský stůl. Fakt mi nemusí nosit obden pugét, fakt mi nemusí vyznávat zasněně lásku za svitu luny a drnkání do strun citery, nemusí si ani holit hrudní koš, ale musím cítit jeho praktičnost, jeho sílu, dominanci a vůli cokoliv kdykoliv udělat bez zbytečných sráčských keců a romantických kydovin. V souvislosti s tím mi zase naskakují známé texty o tom, že jsme za ztrátu mužství v mužích zodpovědné my ženy, jasně, převzaly jsme jejich role, zjistily jsme, že zatlouct ten hřebík do zdi není zas takovej problém, snažíme se o stejné finanční ohodnocení bla bla bla, ale já si stejně myslím, že tak jako je v ženě zcela automaticky ženství, jen je občas zakopané starými křivdami, boly a neblahými zkušenostmi, tak je to se ztraceným mužstvím u mužů a je jen na obou stranách, zda si jej ze sebe opětovně SAMY vydolují, anebo budou jak sobecký sprateček neustále ukazovat ukřivděným prstíkem na protistranu, která je za to zodpovědná. Jako hovno leda! Já už zažila takových týpků, že by to vydalo na tetralogii minimálně, každý z nich bych výjimečný něčím jiným, ale už vím, že se holt nenajím romantických keců, zamlžených vhledů do očí, slibů, kterými nezarmoutíš, přizdisráčstvím, ale taky ne násilnickými sklony, lítostivým slzením, ani traumaty, za kterými stojí rodiče, bývalé ženy či malý péro. Nicméně: ženy, držme se ploten, dětí a truhlíků, pěstujme teplo, něhu, porozumění a soucit, a pánové, vy odhoďte ty nechutný růžovoučký tričínka, slim džíny, vymyjte gel z natupírovaných sestřihů, probuďte v sobě toho jeskynního muže, co se uměl postavit mamutovi, chránil svou ženu a děti, byl pilířem ochrany a bezpečí a na zbytek se vyserte. O ničem jiným to stejně není a čím víc se tady budete přetahovat o své role, lézt do míst, kam patří jen protistrana, bít se v prsa, že já nic, to ona či on, tak tím spíš se tento svět v prdel obrátí. A na to nemusím být ani psycholog, ani vyrovnávačka čaker, ani cvičitelka jógy nebo absolventka dvaceti wellness-ducho-ezo-výživovo-bio-vegan-raw pobytů. Howgh! Morgana
