MORGANA - O SOBĚ, ŽIVOTNÍM NADHLEDU, O LIDECH KOLEM A JEJICH CHOVÁNÍ
Tak jako vám každý bavič řekne, že si společnost, ve které se daný člověk zrovna ocitne, myslí, že je bude automaticky bavit, tak se i většina lidí, kteří mě znají, domnívá, že jim budu dělat výklady a předpovědi na místě, kdykoli mě potkají na ulici či uvidí někde v parku sedět na lavičce. A mohu za ta léta říct, že mnozí na mě jdou jakože chytře, zkouší různé okliky, slzy, věty typu "Vy mi určitě poradíte" a mnohé další, které nemá smysl vypisovat. Tahle nikdy nekončící hra mě fakt baví, tím spíš, když do lidí vidím :D Jsem člověk, který už v dětství vnímal, že je jiný. Nesmála jsem se věcem, které rozřehtávaly mé vrstevníky, nedělala jsem si vtípky z věcí či lidí, ze kterých si stříleli mí kamarádi, neměla jsem potřebu v telecích letech navštěvovat různé bary, putyky a hostince, abych se tam z litru bílého zlila pod obraz. Byla jsem jiná, jsem jiná. Preferovala jsem spíše samotu, klid nad knihou či při filmu, který měl v sobě skryté poselství, procházku přírodou, dumání si jen tak nad věcmi, které druzí nepovažovali za podstatné. Nikdy jsem se nenechala strhnout do víru zábavy, která pro mě zábavou nebyla, vyhecovat k činům, které mi přišly nenormální, byla jsem rebel, co si dělal vždycky to, co chtěl (učitelé by mohli mluvit :D ). A čím jsem starší, tím je toto mé chování ještě intenzivnější. Nedělám věci, které se po mně žádají, pokud v nich nevidím smysl. Nereaguju na žádné hecování a kecy typu "ukaž, dokaž", málokdy odpovím na pouliční žádost o předpověď či nacítění se do druhých... Nemám ráda, když mě někdo do něčeho tlačí, když si druhý vynucuje, že zrovna v této chvíli by bylo dobré, abych udělala to či ono. Mnozí mi psali či píší, jak obdivují moji sílu, energii, vitalitu, nadhled, sarkasmus a více než spontánní schopnost reagovat bez rozmyšlení na místě tak, aby si druhý udržel odstup a nesnažil se mě obesrát či dostat do svých splínů a křivd. Taktéž mi píší ti, kteří neumí říct tak odhodlaně a jasně "ne", jít si za svým a mířit stále tam, kam ho srdce táhne, protože těch nebezpečí a nástrah zvenčí je příliš. Nicméně ono je to ve své podstatě velmi snadé. Jakmile pochopíte, kdo jste, porozumíte mluvě svého těla a duše, jakmile si ujasníte, kam míříte, pak není možné vás jakkoli z vaší cesty či postu otřást. Moje stránka má za cíl krom jiného vás právě na tuto vlnu naladit, ukázat vám, jak najít svoji hodnotu, jak se nenechat zviklat rodiči, sourozenci, kamarády, známými či kolegy a šéfy z práce. Taky se snažím, abyste každý jeden z vás už konečně pochopili, že jste jedineční právě takoví, jací jste a je jen a pouze na vás, kdy tuhle svou jedinečnost vytáhnete na povrch a budete ji opečovávat a podněcovat k čím dál větším cílům. A k těm se dostanete jedině tehdy, když se naučíte asertivitě, když půjdete tempem, které vyhovuje vám, když budete dělat věci tak, jak je cítíte, když budete upřímní, ať už si pod tímto pojmem představujete cokoliv. Být svůj a opravdový je to, oč tu běží. Pokud se ale v nějakém aspektu života cítíte smutní, slabí či nějakým způsobem utlačovaní, je na čase s tím něco začít dělat. Pak můžete směle procházet žitím jako já, kdy vás lidé budou respektovat, nebudou na vás zkoušet okliky ani pasti (krom teda těch hloupých, anebo jak je teď moderní říkat "těm, co jsou na začátku své duchovní cesty") a hlavně vás nebudou otravovat svými problémy a fňukáním, protože ví, že vy jim to zkrátka nebudete žrát. A jde to, věřte mi. A navíc vás to přivede do bodu, kdy zjistíte, že je vám mnohem lépe o samotě, v Přírodě, v aktivitách, které pokud možno nezahrnují žádného jiného člověka, protože bez lidí je skutečně na světě lépe. Bez té spousty špinavé energie, energie konzumu, soutěžení, selfíček či bezpředmětného vysedávání nad presíčkem někde v předzahrádce v centru Prahy. A kouzlo tohoto umu je v tom jediném, co se tu neustále všude omílá dokola: v sebelásce, v sebeúctě, ve vědomí sebe sama. :-) Morgana
