BLÍŽÍ SE KONEC NAŠÍ MATKY ZEMĚ?

Téměř pokaždé, když vám dám sem možnost zeptat se na jakékoli otázky, které se týkají témat, jež tu většinou probírám, alespoň jedna osoba se zeptá na názor ohledně konce světa. Jak to s lidstvem vypadá, jak to vypadá s planetou Zemí, zda se jako lidstvo poučíme zavčas, anebo to pomalým krokem jde k zániku. Mnohokrát jsem se nadechla s tím, že toto téma tedy zpracuju, že si to místo krátkého komentáře pod daným dotazem vyžaduje více než tři čtyři věty, ale pak jsem zase vydechla. Pocítila jsem totiž jistou formu zmaru, smutek, bezvládí, které se nedá ihned zase nahodit. Hodně často se mi to stává, když potkám nechápavého člověka anebo když tu narazím na nějakého vševědoucího, cudností obaleného všeználka či všeználky. Pozdvihnu obočí, pak jej nechám zase klesnout a jdu radši dělat něco užitečnějšího než vést dialog s blbem. Nicméně dneska se k tomu tématu aspoň nějak vyjádřím, ale vezmu to malinko oklikou. Čtenáři Blesku a Aha! mají tím pádem oraz, tady končí jejich čtenářské schopnosti, jděte si vhodit do kávovaru kapsli. Stejně tak upozorňuji, že text bude plný vulgarit, takže ctností jedinci nechť nasadí čelenku a jdou si odběhnout svou dopolední pětikilometrovku ;-);) Včera jsem četla zprávu o zlínském chovateli, kterého napadal jeho lev a on na následky zemřel. Přivolali si "znalce" ze zlínské zoo a spolu s policií zřejmě došli k závěru, že nejlepší variantou, jak se dostat už k tak jasně mrtvému chovateli, je lva spolu s březí lvicí zastřelit. Nikdo se nezaobíral tím, že lev patří do Afriky a ne na travnatý pozemek nějakého idiota, který prostě má tak malé péro, že si své ego místo velevozu značky BMW masíruje originálně těmito zvířaty. Tento blb si svou smrt zasloužil a pevně věřím, že v příští inkarnaci mu lev uhryzne obě paže a daný atak přežije, vymrd. Předchozí den tu byla zpráva, kde odhalili v kufrech na letišti či kde to bylo, zavazadla plná malých želv omotaných lepicí páskou. Podotýkám, že byly živé! Kdo tohle může udělat? Ano, správně, opět ta prohnilá a páchnoucí lidská rasa. Hlavně že se jí neustále dává přednost před zvířaty, která jen žijí a nechávají být. Podobného čuráka jsem viděla, jak vyráběl klíčenky tím stylem, že si udělal z plastu obdélník se zatavenými stranami a uvnitř byla voda s malou želvičkou. Nevím, jak dlouho taková klíčenka mohla dělat někomu radost, nicméně se mi při pohledu na ně zvedl žaludek a nemohla jsem tu noc vůbec spát. Pak tu máme věčně kácené deštné pralesy, které mají v ekosystému nenahraditelnou funkci a kdo si prošel základním vzděláním, tomu nemusím nic dopodrobna vysvětlovat. A my se divíme, že je tak málo deště, že třeba loňské léto bylo tak suché, že se na většině území muselo zatrhnout plýtvání s vodou. Zakrvácené, umírající orangutany v daných lesích, uřezané rohy či kly různých zvířat, neustálé chemické pokusy na živých tvorech v 21. století, mamon, hon za vším, co jen člověku dokáže usnadnit či zpříjemnit život... Žiju na venkově, kde máme taky dost pitomců. Ti největší jsou volové, kteří neustále kácí několik desítek let vzrostlé stromy, byť jejich kmeny po vykácení a rozřezání jsou více než zdravé, holt někdo zřejmě potřeboval dřevo do krbu, žeo. Ano, padají větve, čím větší vítr, tím větší nebezpečí pádu, tohle pravidlo platilo od pradávna a bude platit vždy. Ale jen proto, že opět a zas člověk potřebuje cítit bezpečí a zapomněl používat oči, sluch a hlavně zdravý selský rozum musí padnout k zemi strom? Jenom proto, že někoho otravuje jehličí, které nedej bože musí pravidelně na podzim vyhrabat a spálit, proto, že některé mamince s kočárkem je proti srsti vyrazit s kočárem radši do otevřených polních cest bez stromů či místo ostražitosti a případné zrychlené chůze by na trase o 20 metrech musela odložit mobil a přestat řešit sračky, tak padne strom, z něhož jsem neviděla za všechna ta léta, co tu žiju, spadnout větev větší než je klacík o délce mé paže? A pak tu máme další blbce, kteří se dokonce i serou do různých "profi úprav" místního remízku a plochy, kde dříve měla útočiště zvěř, a oni svým zásahem jen zapříčinili to, že tam daná zvěř přestala chodit. Vypatlanci. K tomu všemu tu na Zemi máme stále se rozšiřující těžební práce ve všech možných částech světa, povolování zástavby mnohdy v přírodních rezervacích, protože lidé vždycky byli a budou úplatní a za prachy se podepíší i čertu s dáblem, opětovné zahájení výlovu velryb připrdlými Japončíky, barbarské jednání některých lidí, kteří dokáží utýrat psa hlady, koně tímtéž nebo odhodit někde u silnice igelitku z Alberta plnou právě narozených štěňat.... Mám pokračovat? Myslím, že není potřeba. Nemám chuť při takto krásném dni vás zbytečně rozčilovat, kazit vám náladu, jen si myslím, že při tomto velmi skromném výčtu věcí, co "člověk" dělá, musí být jasné i tomu největšímu imbecilovi, kam tento svět spěje. A nemyslete si, že nehrozí výmaz lidí z povrchu zemského. Opravdu si buďte jisti, že to, co lidstvo ještě čeká, bude dost velký průplesk, ze kterého my lidé jako vítězové nevzejdeme a dost to s námi otřese. Nicméně je potřeba, abychom se už probudili, protože ta příslovečná "dvanáctá" už nám dávno odbila a jsme ve velikých sračkách, ze kterých se můžeme dostat ven zase jenom my sami. Jen si to nechceme připustit, protože žijeme v malé bublině a nedohlédneme dál než kde končí okres, ve kterém je naše trvalé bydliště. Příroda už nám nepomůže, ta už ztrácí sílu a trpělivost. Proto je na každém z vás, abyste se začali zamýšlet více nad tím, zda vykácíte stoletý strom, protože vám stínil v kuchyni, zda se zbavíte kočky jenom proto, že vaše dítě má alergii na zvířecí chlupy, zda si koupíte dražší bio sýr od místního farmáře, anebo levnější v akci od firmy, která se k dobytku chová hůř jak k dobytku, zda si budete všímat a ohlašovat týrání zvířat u věčně nalitého souseda, zda budete finančně přispívat na smysluplné projekty a záchranné akce, zda budete platit cirkusákům, kteří k vám do vsi přijedou, anebo tuto zvrhlost, která v této době nemá už existovat, nepodpoříte (a to platí i o různých zahraničních návštěvách představení s vycvičenými delfíny), zda budete podporovat farmaceutické firmy, místo abyste spíš požádali o pomoc bylinky nebo nebyli shnilí pracovat se svou psychikou, zda zvednete po nějakém praseti v lese obal od tatranky či plastovou lahev, kterou nezvládlo donést o dvacet metrů dál k nainstalovanému koši u cesty... O tomto a mnohem více to celé je. Tak jako u každého člověka je předem dáno přesné datum narození a smrti, tak je tomu i u planety Země. A ta je, věřte mi, hodně nemocná a pomalu ale jstě skomírá na nemoc jménem lidé. Morgana