VÁNOČNÍ ATMOSFÉRA A TROCHA TOHO MOUDRA

Za měsíc jsou tu Vánoce, každý na netu řeší, kdy vlastně začíná Advent, jak kdyby na tom záleželo, lidé se předbíhají v tom, kdo má jakou výzdobu. Já mám výzdoby plný sklep, takže už tento víkend budu vše dávat na své místo, protože jinak se ve sklepě už nemůžu otočit s Tobislavovými dvěma drožkami a při jeho tajfunovém stylu pohybu by mi tam ani další týden už nemusely vydržet. Včera jsem dodělaal venkovního skřítka z jehličí a mechu, abych udělala radost místním dětem, jedno dítko mi jej včera už "schválilo", což mě těší. Ony ty Vánoce jsou přece jenom hlavně o dětech, nikoliv o běhání po supermarketech a utrácení těžce vydělaných peněz. Moji rodiče nám nikdy naštěstí do hlav nevtloukali žádné bláboly i narození Ježíše, takže já tyto svátky od dětství vnímám jako svátky, kdy se sejde rodina, popíjí se punč a grog, pojídají se voňavé vanilkové rohlíčky, pouští se lodičky z vlašských ořechů, všude svítí svíčky a do toho jede televize plná českých pohádek, které se nikdy neokoukají a chodí se ven koulovat do zasněžené krajiny. Tohle jsou pro mě Vánoce. S postupem času a příchodem synka se na ně těším vždy ještě o kousíček víc, protože mě baví sledovat jeho reakce na vše nové a nepoznané. Letos poprvé jsem jen kvůli němu kokupila na vánoční stromeček elektrická světýlka (dosud jsme měli vždy skutečné svíčky), protože on je zcela v tranzu ze všech světel v domě a v ulicích. Dárky už mám zakoupené, takže už jen zabalit, absolutně nechápu ty, kteří se honí po obchodech na poslední chvíli a z nouze koupí vše, co na pultech zbylo. Lidé by si měli uvědomit, že není potřeba se nikam hnát. Kdykoliv přes rok, tím spíš o Vánocích. Tyto svátky jsou děkováním za příchod světla, těšením se na nové, které přijde po zimě, užívání si toho, že dýcháme, žijeme s lidmi, kteří nás mají rádi, že máme pro co či koho žít. Svátky jsou také o tom, že se setkáme s těmi, na které z různých důvodů nemáme přes rok moc času, že si sdělíme své zážitky a novoty. To jídlo a dobré pití spolu s dekoracemi, které lahodí oku, jsou jen bonusem navíc k té vánoční atmosféře. Protože tu v prosinci nebudu a tato stránka příští pátek na čas zmizí, už teď bych vám chtěla napsat pár řádků, nad kterými se možná ti, co máte, zamyslíte a vy ostatní si jej přečtete jen tak ke kávě a možná za pár dnů vám moje řádky vyvstanou na mysli a v danou chvíli nějak pomohou či rozsvítí váš den. Každý jeden z vás jste tu na Zemi z nějakého důvodu. Učíte se, ale jste zároveň učiteli pro druhé. Potkáváte lidi, kteří ve vás zanechávají odlišnou míru pocitů a emocí. Je jedno, s kým jste se rozešli, kdo vás opustil, kdo vás podrazil, zradil, kdo se na vás dopustil křivdy. Je také jedno, zda vás někdo pomlouvá, zda se na vás někdo dívá skrze prsty či poukazuje na vaše chyby a nedostatky. Každý jeden z vás jste na té životní cestě jinde. My, kteří jsme se dostali tam, kam se v této inkarnaci dostanou jen někteří, už víme, že život není o tom hnát se za úspěchem, megalomanit, hrabat, žít konzumním způsobem života, řešit, co se kde o nás špitne, vysvětlovat těm, kteří nerozumí našemu chování, způsobu projevu či žití. My víme, že radost a štěstí je věcí nastavení člověka, a že zvenčí nikdy nepřijde. Taktéž už chápeme, že lpět na majetku, věcech všeobecně, penězích, lidských vztazích a něčích citech je cestou do pekel. Víme, že to největší bohatství, které může člověk získat, je být zdravý a mít možnost volného pohybu v Přírodě, která je tím nejvíc, co nám tato Země může dát. A jak se chováme k ní, tak se ona chová k nám. Taky víme, že spousta nemocí je v hlavě a psychickém nastavení člověka. Víme, že na první příčce žebříčku důležitosti jsme my sami a že jak se chováme (byť jen podvědomě) k sobě samým, tak se chová k nám i naše okolí, partneři, kamarádi, kolegové z práce. Taktéž nám nemusí nikdo vysvětlovat, že vše se děje z nějakého důvodu, který mnohdy pochopíme až při zpětném pohledu a že proto není vůbec důležité vše chápat, na něco tlačit, snažit se domáhat vysvětlení, protože vše nakonec pochopíme a s úsměvem se zasmějeme své tehdejší naivitě a dětinskému vynucování si. Stejně tak už chápeme, že všechny odpovědi jsou uvnitř nás a že pokud se k nim chceme dostat, musíme svému tělu a intuici nastavit sluch, protože žádná pomoc nepřijde opět zvenčí, ani ta od lékaře, psychologa či psychiatra, ani od moudrých (mnohdy jen rádoby) vůdců a spisovatelů. Vše je v nás a to hned od počátku naší inkarnace. Každý z vás jste si prošli odlišnými kapitolami svého příběhu. Nikdo vás nemá právo soudit ani se snažit vás předělat, protože nikdo jiný neví, kam míříte a nikdo jiný nemá ke splnění vašeho úkolu nástroje ani klíč ke dveřím, které najdete na konci své cesty. Dělejte vždy v danou dobu to nejlepší, co si myslíte, že máte zrovna učinit, ale než začnete jednat, zvažte: zda někomu neublížíte (nezapomínejte při tom na sebe) a co tím získáte. Mnohdy si všímám, že spouuuuuuuusta lidí má tendenci v konkrétní situaci říct či udělat alespoň něco. Někdy je to ta největší chyba, kterou udělají, protože pokud nemůžete říct něco laskavého a obohacujícího, či udělat krok, který pomůže, pak raději mlčte a stůjte na místě a nechte věcem možnost, aby se jen tak udály a pozorujte, co to přinese. Někdy úkrok stranou je to nejvíc, co pro sebe a druhé můžete učinit. Toto mějte na paměti. Vánoce jsou nádherné období, které uzavírá jeden cyklus a otevírá další, nový, neopakovatelný. Buďte na sebe milí, nekřičte na své děti a vnímejte, co vám ukazují, co vám říkají, jak si umí užít jakoukoli aktivitu, kterou právě dělají a učte se od nich. Není lepších učitelů, není hlubších spouštěčů emocí, než jsou děti. To, že k vám přišly, je dar. Vlastně není to dar, je to veledar! Ne každému se jej dostalo, proto si jich važte a nežijte v mylné iluzi, že vědí méně než vy. Jsou mnohem moudřejší než vy sami a tento fakt si zapište za uši. I já se učím, hodně se se synkem učím a vím, že lepšího učitele, moudřejšího vůdce a silnějšího ochránce jsem si nemohla přát. Dělejte jim proto radost, splňte jim jejich sen a nezapomeňte při tom na sebe. Obdarujte se, kupte si to, na co už delší dobu koukáte v nějaké výloze či po čem vaše srdce prahne. Nešilte s úklidem, nedrhněte okna jak pominutí, neshrabujte listí, jen ať ztleje, aspoň mají stromy a rostliny živiny. Opusťte nefunkční a staré, nebojte se nových začátků a kroků do neznáma, buďte všímaví, vstřícní a milí a hlavně za to nic neočekávejte. Protože tohle je smysl života, nic víc a nic míň. Morgana