ÚVAHA: IKEA - VÍKENDOVÍ REKREANTI
Maličká úvaha takto chvilku před půlnocí, ale proč si ji nedat, dyť zajtra chrápem o hodinku víc, žeo. Jako dnes jsem absolvovala desetihodinový nákup v obchodech s nábytkem. Zbytek nebudu komentovat, ale Ikea, ta opět nezklamala. To jako vážně lidi už nemají jiný program na sobotní den než nabalit do osobáku celou rodinu a jet se procházet uličkami do krámu, jenž k nám připlul ze severu? To jako vážně budu tahat do posranýho, špinavýho, energiema přecpanýho obchodu jen několikaměsíční dítko, který sotva drží hlavičku? Jako když si vezmu fakt, že děti do 7 let a ty maličké OBZVLÁŠŤ cítí energii a auru druhých lidí, vnímají duše a kdovíco ještě, tak mi věřte jako člověku, co má tento Dar stále v dospělosti velmi citlivě naladěn, že je to kua záhul strpět byť jen hodinu mezi rekreantama, kteří se po směru šipek na ošoupané podlaze plouživě sunou od jedné sestavy ke druhé, aby pak do nevkusné nákupní Ikea tašky vložili vanilkovou svíčku a jednu dózu na špagety. Lidi, proboha, vyserte se na rodinná "dopolka" či "celodenka" v nákupáčích, já vím, zároveň se tam čék celkem dobře a zalevno nají a nafutruje kávou, ale ta děcka by spíš ocenila čerstvý vzduch, ticho, zábavu jejich věku a myšlení rovnu. Jako jo, pršelo, ale tak máme hafo možností, kam s nima jet, žeo? Kryťák, wellnessko, bengobongabunge centra plný prolézaček, plastových koulí a skákacích hradů, muzea, krycí stadiony či hřišťata, divadla, kina... já nevím, používejte ten fantas trošku a vyserte se na to, že se zrovna Karel vrátil po dlouhé době ze služebky a je teda super čas frnknout s mláďaty nakoupit metráž na závěsy, koupit novej set bání na vánoční buk či novej nerez stojan na hajzlpapír. Anebo když už tam musíte, využívejte času dopoledního, kdy jsou pracující v práci, důchodci už dávno po ranním vejletu doma a studenti v lavicích. A aspoň tam k tomu všemu jezděte pro větší nákup, páč to, co jsem viděla ve vašich vozících či óbr taškách, ve kterých se vespod zepředu dozadu toulal max váleček na chlupy, bylo víc než tristní. Von se tam ten sortiment zas tak často nemění, abyste ho museli mít s příchodem každýho víkendu vočíhnutej Já bych samu sebe jako matku musela hodně fackovat, kdybych pro Tobiho vyhledávala tento druh "zábavy". Dneska vás v té brněnské ajkíje byly ne tři, ale rovnou deset prdelí, byl to děs běs, byť jsem tedy zařídila vše, co jsem chtěla, ale já měla fakt seznam jako krávu, neměla jsem vůbec náladu předbíhat v uličkách hlemýždě s želvama, neměla jsem sílu čelit důležitě se tvářícím důchodcům, kteří špekulovali nad postelí za 30 tyček, přitom mi bylo jasný, že si ji stejně nikdy nekoupí, ani mě nebavil křik dvouletých dětí "mami/tati, pojďme už pryč", natožpak že by mě na srdci rozechvívalo teplo při pohledu do těch unavených tvářiček novorozenců. Je mi jedno, jak tato má slova budete brát, je mi jedno, zda vám tento text bude zavánět netolerancí, nepokorou a kdejakým hovnem. Ale, PROSÍM VÁS, zamyslete se nad způsobem trávení svého víkendového času s rodinou. Hrát si na důležité u nejdražších produktů, když nakonec bránu obchodu opustíte s vázou za 99,-, kterou před nákupem stejně ještě desetkrát obrátíte v dlaních a trápit šouráním tři hodiny dítka pod nechutně otravnýma a ostrýma zářivkama, je fakt vopruz. Ne tak pro vás, jako pro ty, co tam skutečně chtějí nakoupit víc věcí a nemají a ani nechtějí na to mít celý den. Díky za pozornost, rozohňovat se můžete dole. Zduř!
