ŽÁRLIVOST A PODOBNÉ SRANDY
Krásné deň, přátelé i nepřátelé, valíme na další věc, která vás v dotazech zajímala a tím je téma žárlivosti. Pamatuju si z mládí takový jeden "citát", který se tradoval a traduje dodnes, a ten zněl "kdo nežárlí, ten nemiluje". Větší blbost jsem opravdu dlouho neslyšela, krom teda Ježíšova spasení a podobných fanatických keců. Žárlivost je slabost, je to vlastnost slabých jedinců, jedinců bez sebevědomí, lidí, kteří neznají svou hodnotu a skutečně ji necítí. Já měla spoustu žárlivých partnerů, a proto vím, že na věku v tomto směru vůbec nezáleží. Je sice jasné, že spíše budete žárlivost tolerovat u dvacetiletého mladíka, který se ještě hledá a nějakou dobu hledat bude, ale bohužel je žárlivost dosti typická i u čtyřiceti či víceletých mužů. Já budu psát z pohledu ženy, proto je text adresován na žárlivost mužskou, ale samozřejmě to platí i naopak. Všeobecně se dá říct, že žárlivost neuvidíte či nezažijete u člověka, který je sám sebou, který zná svou hodnotu, nikomu ji nevnucuje, ale zároveň umí žít i bez lichotek a podpory druhých. On zkrátka ví, kým je a kam směřuje. A takový člověk je téměř vždy vnitřně srovnaný sám se sebou a tím pádem i s lidmi v okolí. Ten, kdo to tak nemá, kdo je prosycen traumaty a nepříjemnými zážitky z minulosti, kdo má v sobě nevyléčené bolesti ať už z rozchodů či neúspěchů u opačného pohlaví, kdo si nevěří, kdo sebe nevnímá jako volného, nespoutaného vítěze, kdo s přicházejícími negativními zkušenostmi nesílí a nestoupá, ale stagnuje, lituje se a fňuká nad sebou, ten bude stoprocentně ve vztazích žárlit. Jsou to jasné počty, tohle berte jako fakt. Tito lidé nepochopili, že dokud si nezačnou vážit sebe samých, dokud sami nepochopí, jaká je jejich hodnota a životní cesta, tak budou navždy v závěsu těch silnějších, schopnějších a úspěšnějších a vztahy jim téměř vždy skončí ze stejných důvodů. Člověk, který si neváží sám sebe, nemůže si vážit druhých. Není možné, aby dlouhodobě fungoval vztah např. silné a vyrovnané ženy se slabým a podceňujícím se mužem. Vy si sice takového člověka můžete do života přitáhnout, protože stejně jako já jste jím učitelkou, ale jakmile předáte, co jste měla předat, jdete pryč. Tito lidé totiž mnohdy nechtějí se sebou pracovat, těží z vaší energie, nasávají z vás vše, co jde a fungují právě jen na tento pohon. Jakmile jim utnete přísun, tak začnou uvadat, upadat a prohlubovat se ve svých splínech, nezdarech, slzách a jak já tomu říkám více se rochnit ve svém vnitřním smrdutém bahně. Žárlivost nemá s láskou co dočinění. Láska je láska, žárlivost je žárlivost. Jsou to protiklady. Žárlivost má mnoho podob, můžete svému partnerovi či partnerce vyčítat, že jde někam bez vás a pak ji neustále atakovat smskami, jakoby mělo smysl je zasílat a něco jste si tím mohli pojistit (ha ha), stíhačství (tohle je něco tak odporného, že to nebudu ani rozepisovat), výčitky, hádky na téma ostatních mužů ve vašem okolí (či žen), velmi často to hraničí až s takovými trapnostmi, jako jsou hádky či scény na veřejnosti, obesílání dotazů vašim kamarádům či dokonce kolegům z práce apod. Ale pozor! Nezaměňujte žárlivost s intuitivním pocitem, že se s partnerem či partnerkou něco děje! Takovéto náhlé vnuknutí předtuchy či jak to chcete nazvat, bývá naopak velmi často opodstatněno a zjistíte, že se skutečně za vašimi zády něco děje. Nicméně žárlivost je skoro až povahový rys, je dlouhodobá, má své jasné znaky a je pro toho, kdo žárlí, velmi ponižující, ač tento tohle ponížení málokdy u sebe dokáže uznat či připustit. Takže abych to shrnula: žárlí pouze slabí a sebou nejistí jedinci. Nikdo jiný. Každý silný člověk má rád svobodu a dopřává ji i druhému bez zbytečných šťouranců. Je to přirozený proces, který nepotřebuje nijak tlačit. Funguje totiž sám. Morgana
