MORGANINA LÁSKA K PŘÍRODĚ, TICHU, LESU
Jsem zpátky z nádherného poklidu obklopeného lesem a přírodou, tichem, ve kterém jsem vnímala jen ptačí zpěv a šum listů na stromech doprovázený zpěvem zralých klasů na poli. Vrátila jsem se z ticha, které mě až znervózňovalo, jelikož jsem si nemyslela, že taková místa ještě existují, obzvláště, pokud je to běžně obývané město na pokraji vísky plné lidí. Ten klid mě až znervózňoval, občas jsem si aspoň musela zapnout jako zvukovou kulisu televizi, kterou jinak skoro vůbec nesleduju. Pravidelně jsme vyráželi do Přírody, nejčastěji na místo, které je od lidí dá se říct izolované, poslouchali jsme tam čůrek vody ze studánky, nechali na sebe promlouvat moudrost slov stromů, které toto místo obklopovali a i můj malej kolibřík neměl potřebu křičet a řvát, nějak se zklidnil a i při běhu a prozkoumávání neznámých míst nevydával krom úsměvu ani hlásku. Je zajímavé, že i děti vnímají změnu prostředí dost podobně jako my dospělí. Už delší dobu pozoruju, že když s Tobiáškem vyrazím do města na nákupy či jenom tak se někam podívat (například do zoo apod.), tak je pak z davů lidí do dvou hodin vycucanej natolik, že to zabalí, anebo po zbytek dne je otrávený a ne ve své kůži. Jsem ráda, že mi v pravou chvíli docvaklo, že město není pro matku s dítětem to pravé ořechové, a že jsem volila venkov, zejména pak pro první tři roky synkova života. Já to tedy někde ve skrytu duše věděla sama, jen jsem se potřebovala utvrdit, že ta doba mého bláznění ve velkoměstě, které s sebou přinášelo veškeré skvosty a krásy, jež velkoměsto běžně přináší, je už naštěstí dávno a nenávratně za mnou a že nyní se můj život bude ubírat naprosto odlišným směrem. Je to stejně v tom životním koloběhu velmi dobře zařízené, mohu to pozorovat i u svých odlišně laděných kamarádek, že každý je na tom "potravinovém" řetězci komfortu někde jinde a souvisí to právě s tím, jak vnitřně a duchovně vyzrává. Někdo je stále u startovní čáry, která je poseta wifi připojením, luxusním oblečením a drahými dovolenými plných selfíček, další už se posunul sice s mobilem, ale přece jenom už do umírněnějších sfér života a ten, co už pochopil, ten je dávno na samotě u lesa, tahá vodu ze studny, potomstvo kolem sebe nechá bosky běhat po zahradě a jediné připojení, které potřebuje, je klid a hloubka lesa, kterou nikde jinde na světě nenajdete. Při debatách s mým společníkem jsme dospěli k závěru, že absolutně nechápeme, jak může někdo ignorovat krásy naší země a neustále se pachtit za dovolenou pod vyprahlými palmami a řachtání se v moři. Neodsuzuji tyto lidi, každý by měl moře zažít a pokud má potřebu tam jezdit každoročně pětkrát vyvalit své vorvaní tělo na rozpálenou pláž a vrazit si do ruky vychlazený drink s paraplíčkem, nechť tak činí. Nemůžeme být všichni stejní, celek by se tím zbortil. Ale je fajn, že jsme každý jinde a každý máme jiné vnitřní naladění a duchovní vyspění, protože nakonec do toho bodu klidu, ticha, izolace, meditace bez mobilu a PC, obyč trika s tepláky a gumkou ve vlasech spějeme všichni. Krásný víkend vám všem, přátelé, ještě odpovím na pár otázek v grátis výkladu, který najdete sjetím kurzoru níže na mé zdi a pak směle do synova zápřahu, ze kterého mě zřejmě propustí až těsně před důchodem :D Morgana
(Foto jest mé :-))
