LITHA
Blíží se nám 21. červen, den, kdy se slaví Litha, neboli Letní Slunovrat (pro křesťany svatojánská noc). Je to nejmagičtější den, den, kdy Světlo je delší než Temnota a kdy jsou proto lesní tvorové, skřítci a víly nečekaně spatřováni lidmi, tedy těmi, kteří umí vnímat a jsou v danou dobu v lesích, lukách a hájích. Je ale potřeba se i v tomto čase chránit, protože ne všechna stvoření jsou přátelská, proto se například věří, že z tohoto důvodu vznikl Stonehenge, kruh z kamenů, ve kterém se pak lidé usadili a netknutí zvenčí mohli pozorovat či rozmlouvat s vílami, skřítky a jinými bytostmi, které během ostatních dní uvidíte stěží. Je také tradicí těmto bytostem předat nějakou obětinu ve formě upečeného chleba či koláče, sklenice mléka či medu. V tento den se pletou věnečky, které se pak vhazují do vodních toků jako poděkování živlu Vody, že dává Zemi život a úrodu. Taktéž se přeskakují ohně, aby dodaly lidem energii a zdraví do dalších měsíců. Bůh je na vrcholu, je v největší síle, Bohyně zažívá vrchol plodnosti, proto jsou tyto svátky spojeny s vášní, radostí, jídlem a pitím a zejména pak pro magické rituály a kouzla podporující lásku a sexuální vztahy. V této době, kdy světlo převyšuje tmu, se mnohé čarodějky ale krom radostí spojených s výše uvedeným dívají do svého nitra, čelí svým vnitřním démonům, zkrátka snaží se popasovat se svými temnými stránkámi osobnosti, které má v sobě každá jedna z nás. V noci je vhodné za svitu Luny sbírat byliny, zejména pak devatero kvítí (chrpa, kopretina, smolnička, planá růže, rozchodníček, mateřídouška, fialka, zvonek a čekanka), které mají velmi silnou moc, očišťovat své tělo v bylinných ochranných lázních, ale i vykuřovat se svazečky bylin domovy (např. levandulí či šalvějí). Dříve Keltové sbírali kamínky, tedy spíše nechali na sebe oblázky působit, a ten jeden, který přitáhl jejich pozornost, si vzali, všeptali do něj své přání či prosbu a pak jej o svatojánské noci vhodili do řeky. Když už tak zmiňuju pojem "svatojánská noc", tento název spíše souvisí s oslavou svatého Jana, skrze níž si Církev opět snažila vybudovat vlastní svátek založený na pohanském Slunovratu, jen jej posunula o tři dny později na 24. červen, stejně jako si 21. prosinec (Zimní Slunovrat) upravila na 24. prosinec jako svátek narození Krista, který se stejně narodil v jiný den :D No ale nechme křesťany jejich vlastním lžím a navraťme se k původnímu významu Lithy. V tuto noc se také otevírá Země a vydává své poklady. Většinou se skrývají tam, kde v lese narazíte na kapradí, o kterém jsem vám tu před pár dny psala. Studánky a potůčky pak v tuto noc slouží jako vstupní brány do podsvětí, do kterých se ale nevydávejte, nemuseli byste najít cestu zpět. Je také typické a očistné vykoupat se v nějakém přírodním vodním toku, proto Litha jako taková je celkově zasvěcená živlu vody. Ranní rosou si pak svlažte oči, které se tím projasní a začnete dost možná i vidět svět přes jinou optiku. Nabranou vodou z přírodního zdroje pak svlažte i své dvorky, terasy, předzahrádky a zahrady, zajistíte si tím úrodu a sobě zdraví. Ať už budete Lithu slavit jakkoli, berte ji jako příležitost, kdy se můžete očistit od všech starých bolestí, smutků, křivd a trápení. Nechte vše odejít, v magické koupeli nechte odplavat vše, co na vás ulpělo a tížilo vás na duši, zapalte svíce po celém domě, vyjděte si za tmy jen tak samy a naslouchejte všemu, co vám Matka Příroda bude sdělovat. Dost možná vám objasní určité situace a odpoví vám na vše, co vás doposud tížilo. Pokud narazíte na nějaký dub, obejměte ho a pošeptejte mu všechna svá trápení. Nebojte se i v lese ze sebe vykřičet potlačené emoce a do následujícího dne vstupte už uzdravené a dychtivě očekávající vše krásné a nové, které může díky odchodu starého k vám přistoupit. Morgana
