DO JAKÉ MÍRY ŽENY OVLIVŇUJÍ CHOVÁNÍ MUŽŮ

Dneska takto při středě, kdy Drahomíry a Drahomírové prolévají svá hrdla na počest svých jmenin, jsem se rozhodla vrátit k jednomu detailu, který jsme tu opakovaně řešili v jiných textech a který se týkal mužů, jejich chování, nedostatku rytířů či míry, do jaké my ženy jejich chování ovlivňujeme. Onehdy jsem se vás ptala na roli ženy a muže, psali jste mnohé, některé texty mi mluvily z duše, s jinými jsem nesouhlasila, jelikož jim neodpovídaly mé zkušenosti ani nacítění, které mám s muži či lidmi všeobecně. Nemusíme si asi nalhávat, že všechno začíná tím, za jakých podmínek se lidé narodí, v jakém vztahu a citovém rozpoložení byli naši rodičové, když na nás pracovali a v neposlední řadě v jakém prostředí a kým jsme byli vychováváni. Všeobecně jsem přesvědčena o tom, že role ženy je taková, že má dávat dětem a svému muži lásku, pochopení, teplou náruč, zajišťovat bezproblémový chod domácnosti, vytvářet příjemné a milé zázemí, být něžná, milá, přívětivá a chápající. Muž na druhou stranu by měl být ten, kdo vytváří, buduje, ochrańuje, staví dům a zajišťuje jeho bezpečí, přináší peníze, sílu a je pilířem, o který se jeho žena s dětmi mohou v jakékoli situaci a za jakéhokoli počasí opřít. Je jasné, že pokud žena nemá v sobě převahu ženské energie a muž té mužské, dojde dříve nebo později k problémům. Nebudu se tu vypisovat o tom, že ne vždy je možné, aby žena byla ženou a muž mužem, spíše se pozatavím nad velmi častým argumentem, který v těchto textech uvidíte a tím je, že jsme si muže takto vychovaly samy, že je chyba na straně žen. Že ženy přejímají zbytečně roli muže, vykonávají práci a činnosti kolem domu, které jsou typicky mužské a že se tím pádem nemáte divit tomu, že není z čeho vybírat a že je život tak těžký. Já do jisté míry s tímto tvrzením souhlasím, protože není důležitějšího člověka při výchově, než jakým je maminka a pokud tahle není spokojená, pokud vnitřně pláče, musí zastávat v rodině i funkce typicky mužské, je to holt blbě a dříve nebo později se to projeví. Ale: už nesouhlasím s tím, že se muži i přes tyto špatné rodinné vzorce nemohou změnit, že co je jednou pokažené, už nelze spravit. Mnohdy mám totiž dojem, že se na nás ženy až alibisticky shazuje tolik zodpovědnosti a problémů, že to žena, byť je mnohem silnější a odolnější než muž, nemůže v jistém bodu unést. Uvedu příklad: představte si člověka, třeba dívku, která byla v dětství obézní, měla za nehty špínu, jelikož doma neměli o hygieně ani páru, mastné vlasy, ošuntělé oblečení a celkově byla dost neohrabaná a šikanovaná za svou hloupost a zaostalost. Navíc se mohla narodit v rodině alkoholika a labilní dámy, kteří nebyli zrovna ukázkovými rodiči. Tato dívka má velmi velkou pravděpodobnost, že i do budoucna z ní vyroste žena nemilého vzezření, špatně nacítěných vztahových vzorců a která o sebe nebude až do smrti pečovat. Anebo: si uvědomí, že takto je to blbě a začne na sobě makat, tudíž ji za pár let nikdo nepozná, jelikož může změnit jídelníček, zbavit se přebytečných kil, začít o sebe pečovat a makat tak, že se dostane do postu krásné a inteligentní manažerky fungujícího podniku. A já se ptám: proč pánové na sobě takto nemáknou? Proč se budou cítit nesebejistí a věčně si něco dokazující jenom proto, že se jejich maminka nechovala jako ženská žena? Proč čtu neustále v citátech, že naše budoucnost je podmíněna změnou chování žen a nikoliv mužů? Proč muž vždy a za každé situace potřebuje tu ženskou pomocnou ruku, když se o sobě mnozí domnívají, že jsou pány tvorstva? Já se obávám, že se některým už v této roli líbí, že jim vyhovuje, když žena umí zařídit krom dětí a domácnosti i výdělek. Ano, oni tím trpí, upíjejí se mnohdy k smrti, fňukají kamarádům na rameni, ale pořád jsou to muži, kteří mají v hlavě rozum, mají dvě ruce a dvě nohy, mají všechny smysly, pokud nejsou handicapovaní, takže s touto situací mohou něco začít dělat. Nebo se mýlím? Je opravdu všechno dáno námi ženami? Je opravdu na místě věčně zdůrazňovat, jak jsme to my, kdo jsme všechno posraly, protože se cpeme do postů, které by měly zůstat výhradně mužské? Že umíme vydělat větší peníze než naše mužské protějšky? Že se umíme postarat o domácnost, děti, zařídit opravu pračky či sestavení obývací stěny z Ikey? Já se domnívám, že ne. Z pohledu historie je jasně dané, proč se ženy začaly chovat tak, jak se se chovají, proč musely víc na sobě pracovat, studovat, víc dokazovat světu, že i na tuto funkci mají, že i tohle zvládají, že i tohle dokáží... A nakonec to skutečně dokázaly! Jen bohužel ve stejnou dobu pánové buď s otevřenými ústy jen příhlíželi, anebo stagnovali a poukazovali s výsměchem na nás, kam se to dereme, co to tady vyvádíme a jaksi zapomněli v tom kvantu změn v ženském posunu posouvat i sami sebe. Takže já se domnívám, že je jedno, do jaké míry jsme my ženy schopné, co vše zastaneme, zda dokážeme čekat dva měsíce na utáhnutí kapajícího kohoutku, anebo si ještě v daný den zavoláme instalatéra a zaplatíme si opravu. Je to o tom, že pokud muž v sobě nenajde dostatečnou a BEZPODMÍNEČNOU sílu a motivaci, pokud není sám sobě zdrojem, což je základ pro všechny (jak ženy, tak muže), pokud se jeho ego či mužnost mění dle jeho partnerky a soužití s ní, pak je něco blbě a není možné čekat, že my ženy všechno spasíme, spravíme, dáme do rovnováhy. My už se nechceme navracet do toho, co tu bylo, v čem jsme žily, do limitů a restrikcí, kterým jsme čelily. My se rády vrátíme k plotnám, ale zároveň si i vyrazíme samy do společnosti. My se rády budeme starat o chod domácnosti a vychovávat děti s veškerou možnou láskou, ale zároveň se nebudeme stydět za to, že umíme i vydělat nějakej ten groš navíc. A je jen na vás, pánové, zda své ego v sobě vyléčíte, aby vám toto všechno nevadilo a nevnímali jste se méněcenní. Je jen na vás, zda na sobě zapracujete, abyste se zbavili svých komplexů a nebyli jimi ovlivňováni v tom, jak o nás smýšlíte, jak se k nám chováte. Protože my ženy, které oplýváme svobodou a sebevědomím, nepotřebujeme vaši chválu, peníze, projevy citu za každou cenu. My kašlem na večeři o svíčkách či růžových plátcích na posteli. My toužíme po Muži, který zabije draka, jenž nás a děti ohrožuje, postaví dům na pevných základech, který s holýma rukama vyrazí na lov, když doma dojdou zásoby a nanosí vodu z řeky, když studna doma vyschne. A to ostatní z naší strany bude brát jako bonus a ne jako útok proti své mužnosti. Howgh! Morgana