VSTUP Z MATEŘSTVÍ - CO JSEM SE JAKO MAMINKA NAUČILA - ČÁST DRUHÁ
1. Že na několik let dopředu se mohu rozloučit se soukromím na toaletě. Jakkoli nenápadně se vzdálím vykonat potřebu, jakkoli potichu vezmu za kliku a vstoupím do oné místnosti, můj rytíř - zachránce je během dvou vteřin tamtéž připraven skolit tu devítihlavou saň, která tam v přítmí na jeho maminku čeká. Nic nepomohlo vysvětlování, že mi na záchodě nebezpečí nehrozí, můj malý hrdina tam prostě musí být po celou dobu se mnou. Takže pravidlo číslo jedna: ihned po příchodu si ukořistit jednu roličku toaletního papíru, páč ty zbylé spolu se všemi ostatními proprietami, které nejsou hřebíky přitlučeny do zdi či do země, se v mžiku oka dostanou do všech koutů obydlí mimo dosaz ze záchodové mísy.
2. Pokud v nějaké skládačce chybí dílek, nějaké hračce se ztratil kousek původní sestavy či se nemůžete dopočítat kostek, ztracenou věc nikdy nehledejte. Nemá to smysl, během dne se ztratí ještě mnohokrát a opětovně najde na tom nejpitomějším možném místě.
3. Připravte se na to, že dítě - ač stále v batolecím věku - má neskutečnou sílu, kterou dokáže vyvinout během sekundy a vy jste jako matka oslabená nevyspáním totálně v prdeli a už předem v jasné nevýhodě. Svou sílu mi můj syn prezentuje především ráno, když má plnou plenu nejen toho, co mu vychází předem, a zvládnout mu sundat plenu, očistit zadek a nandat čistou je téměř boj s každodenním výsledkem: dítě odlehčeno od pleny použité prchá z dosahu matky se zadkem od hoven, která při několikerém posedu roztírá na daných místech (včetně rodičky), pusu od ucha k uchu, matka schváceně z posledních sil na syna skáče, dotírá zadek a nasazuje plenu čistou a pak už nadchází následující každoranní činnost: odstraňování skvrn ze všeho, čeho se tknul zadek jejího potomka. Moc fajn věc, většinou hovno najdu i pod svými nehty při snaze vychutnat si voňavou snídani.
4. Dítě, které umí chodit dřív než dorazí svým věkem do cílovky označené "1 rok", má tu výhodu, že se eliminuje počet nošení a tím se šetří už tak dost zdevastovaná záda rodičky. Nicméně nastává x dalších nevýhod, které nebudu jmenovat: snad jen jednu jedinou za všechny - začne prozkoumávat dosud neprozkoumané. Nejsem zastánkyní věčných zákazů a příkazů, takže nechávám juniora, ať poznává: zkušenost je stejně nepřenosná. Takže každý den stihne minimálně čtyřikrát přeskládat svůj skleničkový proviant, který následně rozháže po dané místnosti; knížky říkadel a Večerníčků najdete u nás všude, stan, o který se velice rád svou 13 kilovou vahou opírá, se divně kymácí, hrazdička leží v pro mě nepochopitelné poloze zalomena tam, kde bych si myslela, že fyzicky nelze vpasovat; prádlo v komíncích již není v komíncích, ručníky v koupelně přemístěny na zem, koš na hračky vysypán a přesunut o kilometr jinam atd.
5. NIkdy, ale opravdu nikdy neučte dítě něčemu novému (neukazujte mu něco nové) bez předchozí rozvahy, páč si můžete být jisté, že to bude chtít dělat nejčastěji: proto já jak debil teď chodím od okna k oknu a syna vysazuju za síť, aby do ní mohl jistou dobu práskat a sledovat, co se děje v ulici. U toho stihne dofackovat pokojové květiny, dopatlat čistě umytá okna a rozpárat si už tak dost děravé punčocháče. No a samo, že po přenesení dítěte z okna na zem už můžete s jistotou vědet, kam míří nyní: k dalšímu oknu.
6. Pokud už si chcete obohatit svou rodinnou sešlost o dalšího člena, nikdy, ale opravdu nikdy neplodněte na podzim, páč se vám zaručeně narodí Blíženec ----> to hore napsané si pak vynásobte deseti.
I když období klidného, hodného kloučka jsou zdá se natrvalo za mnou, mládežník začíná mít svou hlavu, rošťáctví mu kouká z očí, vynucuje si to svoje po svém, když se šprajcne, tak ani já, Kozoroh, s ním nehnu, miluju toho svého blonďatého modrookého anděla nadevše a jsem ráda, že si jeho dušička počkala na tu moji.
