POSTŘEHY LEEEJDY MORGANY Z MATEŘSTVÍ, VSTUP NEVÍMKOLIKÁTÝ, PROSTĚ VSTUP :D
Za tu dobu, co mám syna (už tři měsíce a 13 dnů), jsem naprosto propadla nakupování nejenom těch titěrných hadříků, ale i hraček a jiných blbostí, které trh nabízí. Snažím se podporovat české výrobce, takže poslední balík, který utrápená poštovní doručovatelka přitáhla, obsahoval typické české dřevěné hračky, které si z dětství pamatuju i já a to už je co říct :D Výzdobu a dekor taky volím v českém stylu, tudíž Krteček, Víla Amálka, Rákosníček nebo Bob s Bobkem jsou u nás vítání, zato Mickey Mouse mi nesmí přes práh. Při těch nákupech jsem ovšem narazila na pár výrobků, které mi hlava nepobrala. Všechny tu popisovat nebudu, páč to bych dneska vůbec nezvedla prdel od stolu, ale zmíním jen pár, takže dva. Prvním je pro mě absolutně nepochopitelný výrobek, kterým jsou kšíry na dítě, jinými slovy vodítko na dítě. To jako myslí výrobce vážně? Nebo lépe řečeno: to jako myslí maminky, co si tohle pořídí, vážně??? Já neříkám, že je to jistě praktické, ulehčuje to přesun z bodu A do bodu B apod., ale nemáte pocit, že to více než malinko degraduje vaše dítě na úroveň, kterou ani nejsem schopná k ničemu na zemi přiřadit? Lidi, bože, mít dítě neznamená za každou cenu si vše ulehčovat, hlavně ať to mě, matku, nestojí moc sil, energie a času. Já neříkám, že si ráda neodpočinu, že občas se prostě a jednoduše synkovi nevěnuju 60 minut v každé hodině, ale toto je už fakt moc. Já myslím, že držení dítěte za ručku ještě nevyšlo z módy. Dítě cítí vaši ruku, teplo z ní vydávané, ten dotyk říká "Jsem tu stále s tebou, hlídám, aby se ti nic nestalo". Co asi říká ten obojek? Navíc při pohledu na některé maminky a jejich nadváhu, kterou ani po třech letech nejsou schopny shodit, si říkám, on vám ten běh za malým prďolou jenom prospěje, vyserte se na ty postroje, je to fakt děs a značí to něco ve vás, co ani nechci pojmenovat. No a s tímto hnusem malinko souvisí i ohrádky. Prostě koupíte si něco, z čeho vám dítě nevyleze, zbytečně nepoleze a nezačne kramařit po bytě, vy jakože máte čas vařit, prát, uklízet, páč ta ohrádka zajistí, že je dítě v bezpečí. Ach jo. Období, kdy dítě poznává nové, kdy si potřebuje dobatolit tam či onam, když ono zrovna chce, osahat si vše nové, je tak zásadní a vy ho strčíte v podstatě do klece. Ale pozor, jste tak "hodné", že v té kleci nemá mříže, ale síť. Hlavně, že je v bezpečí a já si můžu dělat to svoje. Zkusily jste si jen tak představit, jak byste se vy samy cítily, kdybyste v určitou chvíli zatoužily dostat se o 5 metrů dál k něčemu, co vás zaujalo, a v ten samý moment by vás někdo zdvihl a přesunul vás ještě dál od daného objektu vašeho zájmu do ohrady, ve které byste seděly tak dlouho, dokud by opět on sám nerozhodl, kdy z ní můžete ven? Nemyslete si, že je dítě hloupé a že se v něm už v tomto věku netvoří blok stylu "když něco chci, druhý za mne rozhodne". Je to smutné, opravdu smutné. A pak se jako rodič mnohé matky diví, když jim to v dospělosti potomek vrací, zejména pak v pubertě, nebo brzkým odchodem z domu, když ony jim přede daly všechno. U těchto dvou a i jiných hrůz na trhu jsem si stoprocentně jista, že je Tobiáš neuvidí ani z kilometru. Krásné deň, lidi, a myslete u těch nákupů trochu :-)
