POMLUVY
Krásný den, přátelé! Děkuji vám za včerejší dotazy, kterých teda zase byly tři prdele, ale díky za ně. Snažila jsem se odpovědět na co největší počet z nich, ale jelikož vás přibývá, není v mých silách odpovědět všem na všechno. Ale nebojte se vlka nic, za čas vám dám zase možnost opýtať sa. Jinak: tady na stránce vlevo, když kliknete na příspěvky, tak se vám po rozkliknutí na pravé straně objeví okénko s LUPOU, do které stačí zadat klíčové slovo a fejsbuk je tak hodný, že vám vyhledá, zda jsem na toto téma něco málo už v minulosti nenapsala. Taktéž můžete pátrat na mém webu morganaarchiv, ale tam ještě určitě není všechno, páč jsem literárně hodně tvůrčí a moje dobrá víla Lucie nestíhá (a já se jí nedivím :D). Jeden z dotazů se týkal pomluv, jak se jim bránit, zda na ně reagovat, anebo naopak nechat být a k tomu jsem se rozhodla vyjádřit obsáhleji. Takže, kde začít? Předně vám položím otázku: co se změní tím, když se budete pomlouvači a obsahem jejich slov zaobírat? Odpovím ihned za vás: nic. I kdybyste se ospravedlňovali dennodenně, i kdybyste jim i druhým vysvětlovali, dokazovali, ukazovali, přesvědčovali nebo dokonce lezli do prdele, stejně nic nezměníte. Nic! Vždy totiž záleží na charakterovém a emočním rozpoložení daného člověka, který pomluvy trousí a pak taky na charakteru a emocích jeho posluchačů, kteří mu k tomu přikyvují, vše mu žerou a věří. Stejné totiž přitahuje stejné. Obecně platí pravidlo, že pomluvám či řečem z druhé či třetí ruky věří jen blbec, a záleží vám vůbec na tom, co si blbec myslí? Inteligentní a soudný člověk si bude vždy dělat obrázek sám, bude vždy pátrat po tom, co je skutečnost a co je lžemi obalený hnůj. Anebo ho to vůbec nebude zajímat, bude vás přijímat takového či takovou, jací jste, a zbytek mu bude šumák. Je potřeba si uvědomit, že pomlouvají jen duševně vyprahlí, unavení, nespokojení a opuštění lidé. V tomto nenajdete výjimku. A naslouchat jim budou opět a jen vyprahlí, unavení, nespokojení a opuštění lidé. Zažili jste copak člověka, který by byl usměvavý, sám se sebou a svým životem spokojený a který by na druhé kydal hnůj? Zamyslete se nad tím. Dojdete ke stejnému závěru, který vám i napíšu: nezažili. Člověk, který je šťastný, o svém štěstí nikdy nevypráví, v tichosti si jej užívá s těmi, kterých se to týká a druhým přeje totéž. Má naprosto jinou optiku, než člověk závistivý a zahořklý. Je na jiné vlně, na vyšších vibracích, které s těmi nízkými, ve kterých si hoví závist, vztek, hněv, pomlouvačnost a podobné srandy, nemají co do činění, tudíž on ani nemůže v těch vyšších vibracích zavibrovat s těmi nízkými, jelikož k nim nikdy neklesne. Stejně jako nízké vibrace nemají dost síly a motivace, aby se dostaly ze spodních řad a vyskočily do výšin. Já vím, že je občas těžký dozvídat se o sobě hnoje a bláboly, sama jsem jich zažila hafo a to i od velmi blízkých osob, bývalých partnerů a milenců. Dříve mě to velmi štvalo, měla jsem potřebu se bránit, ale naštěstí jsem veeeeelmi rychle pochopila, že nejlepší reakcí na pomluvy a závist je ticho. Zkuste v sobě nalézt podobnou sílu, jakou jsem nalezla i já, zkuste ego, jenž se durdí nad nespravedlností, která je vám dělána, umlčet. To, co si o vás druzí myslí a co o vás vypráví, je odraz jich samých, nikoliv vás. Vy s tímto jejich bojem nemáte vůbec co do činění. Vy jste jinde. A nechte to tak být. Pomlouvači se vždycky ubijí sami. Morgana
