JAK SE NAŠE REALITA PROLÍNÁ DO NAŠEHO JEDNÁNÍ
Dnes vám napíšu něco málo o tom, jak se naše realita prolíná do našeho jednání a myšlení a jak si málokdy tento fakt uvědomujeme či chceme připustit. Já jsem v pozorování lidí a předvídání jejich slov a činů už tak dobrá, že pro mě je to jedna velká hra a vnitřně si vsázím sama na sebe, že se nebudu mýlit. A daří se :D Je už léta tomu tak, že lidé mají potřebu soudit a posuzovat podle toho, jak jsou vnitřně nastaveni, o čem jsou tamtéž přesvědčeni a jak si myslí, že je daná věc jedině správná. Je jasné, že všichni jsme formováni jak minulými životy a zkušenostmi z nich, tak výchovou našich rodičů a rodinným příslušníků, se kterými jsme se pravidelně i nepravidelně stýkali, protože vše, čím jsme byli a jsme obklopeni, nás neustále a podprahově formuje. Hodně k celkovému postoji přispěla i kvalita či kvantita bývalých partnerských vztahů, pracovní prostředí a lidé, se kterými se stýkáme pravidelně na pracovišti, to, co do nás hustí média a společnost jako taková. Suma sumárum každý z nás má v sobě mišmaš všech těchto vlivů a je jen na vnitřní síle nás samých, schopnosti selekce a ponaučení, které z nás vytváří výsledný produkt, jenž se liší od druhých tím, co si ze všeho vezmeme, do jaké míry nás to zmasíruje či utluče, anebo naopak jak jsme schopni oddělit zrno od plev a vzít si ze všeho s úsměvem na líci ponaučení, aniž by nás to jakkoli poznamenalo. Ale zkusme si tu dát příklad, ať vás nezahlcuju jenom teorií :-) Budu mít na hlavě ručník, protože jsem si zrovna umyla vlasy. Někdo zazvoní u dveří. Já na daného člověka zavolám: "Nemůžu jít ven, páč mám na hlavě ručník" a daná osoba mi odpoví: "Však on tě nikdo neuvidí". Zatímco první osoba reaguje na danou situaci z pozice zdraví a hrozby, že třeba nastydne, druhá ji vnímá z pozice vzezření. Jinými slovy druhá osoba by v této stejné situaci, kdyby sama měla návštěvníka u dveří, smýšlela stylem: Já za tebou ven nemůžu, někdo by mě viděl a pro mě je důležité, abych s ručníkem na hlavě, neupravená a rozčepýřená nevybíhala na oči jiných lidí, bojím se, že by mi tím ubylo z reputace krasavice, protože jak vypadám a jaký názor na mě druzí mají, u mne hraje prim. Každé z těchto dvou osob se v dané situaci v hlavě vyrojí naprosto odlišný postoj, který vychází zevnitř jí samé, a kdyby o tomto podebatily, tak by byly mnohdy nemile překvapeny, jak tuto poměrně obyčejnou situaci vnímají. Potkají se dvě maminky a povídají si o svých ročních dětech. Jedno dítě už chodí, druhé ne. První maminka začne do té druhé hustit, že to je teda divný, když se jejímu dítěti chodit nechce. Druhá, pokud je povahou a vnitřním založením slabá, se tím začne trápit. Kdyby se s touto osobou nesetkala, možná by ani nepřemýšlela o tom, že je divné, že její roční dítko ještě nešlape po svých. Pokud je silná, tak se nad tímto podotknutím jen pousměje, mávne nad ním rukou a nebude se ani na vteřinu zarážet nad nevyzrálostí druhé maminky, která má tyto názory a postoje. Pakliže by nad tím chtěla přemýšlet, tak dojde k závěru, že ta druhá je vlastně chudák, když je těmito postoji svazována. Sama její postoj ale změnit nemůže, protože každý jsme na té cestě někde jinde a nelze posunout předškoláka rovnou do páté třídy. Tato "tlačenka" by se stejně dříve nebo později někde dost citelně projevila. Co jsem tímto článkem chtěla říct? Chtěla jsem vás donutit popřemýšlet nad svými vnitřními přesvědčeními, kterými věříte, kterými se řídíte a kterými posuzujete chování druhých. Co vám prolétne hlavou a jaký postoj zaujmete, když potkáte člověka oděného ve značkovém oblečení a toho oblečeného od Nguyena ze stánku? Jak pohlížíte na člověka, který bydlí ve vile 12+3 nebo na toho, který je v podnájmu? Rozlišujete člověka svobodného od toho, který je ve svazku manželském a jak? Jak pohlížíte na člověka, o kterém víte, že pomlouvá? Jak naopak na člověka až k smrti upřímného? Proč v někom vidíte aroganci a v druhém přihlouplost či slabost? Jak je možné, že zrovna tato vlastnost ve vás zavibrovala a donutila vás reagovat? A tak dááááále.... Taktéž jsem vás ale chtěla upozornit, že není nutné si nic brát od druhých osobně, protože oni do své reality dospěli sami a je jen na nich, do jaké míry ji budou věřit a naplňovat. A posledním důvodem bylo to, že zrovna moje stránka, moje osoba a komentáře zdejších fanoušků i občasných návštěvníků jsou zářným příkladem toho, proč si z názoru druhých nic nedělám, proč neustále opakuju slova zrcadlení a proč negativní komentáře, pokud nejsou prvoplánově sprosté, nemažu, ale zároveň na ně nereaguju. Protože to, co ve mně vidíte, to, jak reagujete na mé příspěvky a názory, to, jak se tu prezentujete jak názorově, tak emočně, je čistou projekcí vás samých, nikoliv té mé. Morgana
