JAK ODLIŠIT HLAS INTUICE OD HLASU EGA
Přátelé i nepřátelé, dnes něco málo k intuici a jak poznat, že k vám promlouvá právě ona a nikoliv ego, její věčný rival. Mám dojem, že jsem o tom už dávno psala, ale jelikož nemám moc čas dohledávat v souborech či pátrat v hlavě své mateřské, zdali tomu tak bylo, či nikoliv, je pro mě snazší to sepsat znovu. Opakování je matka moudrosti, takže směle do toho. Předně si zopákneme jedno zásadní pravidlo: intuice žije v srdci, ego žije v hlavě. Cokoliv říká srdce, je vlastně mluvou intuice, ale zásadně odlišujte, zda skutečně mluví srdce, anebo si vy sami namlouváte, že chcete, aby srdce říkalo to, co si přejete slyšet. Protože mnohdy jste zaslepení momentální náladou a pak špatně interpretujete, co se vám dostává za zprávy. Trošku bych to připodobnila k mylné domněnce, že když jsem zamilovaná, tak to znamená, že miluji, anebo ještě většímu blábolu, že kdo nežárlí, ten nemiluje. Toto jsou jen pouhé kecy v kleci. ;-) Ale zpět k srdci. Všichni znáte ten pocit, kdy nad něčím přemýšlíte a už od začátku cítíte vnitřně (v sobě) klid, radost, teplo, pohodu... Nějak pak víte, že to, na co myslíte, je správná volba, správné rozhodnutí, radost. Naopak určitě jste se několikrát za život i setkali se situací, že se někam dostanete, někoho potkáte, na něco či někoho se podíváte a okamžitě bez rozmyslu víte, že tady něco nehraje, něco je tu špatně, ten člověk mi něčím nevoní, něco mi na něm vadí... Mnohdy nevíte, proč to tak cítíte, ale víte, že se nemýlíte, že je to takto správně a dle toho se pak rozhodujete. A jak by řekli Angličané "surprise, surprise", tohle přesně je hlas intuice. Ještě než se nadechne ego, aby vyplivlo své otřepané argumenty a začalo vás do něčeho hecovat či lanařit, rozmlouvat vám tu či onu cestu, směrovat vás tam, kam jste původně nechtěli jít a podobně, tak víte, že toto jo, anebo toto ne-e. Anebo jiná situace: vstoupíte do nějaké místnosti a ihned se v ní nějak cítíte. Nemusíte mozkem nic analyzovat, ale rovnou víte, zda se tam cítíte dobře, či blbě, zda se tam právě udála hádka, sex, či jste vstoupili nevhod. Opět intuice, přátelé. Anebo: kamarádka se chystá vdát za Láďu, kterého zná tři měsíce. Vy neřešíte, že se znají tak krátce, ani neřešíte, že má kámoška zpravidla celoživotně blbé nápady, přesto někde uvnitř cítíte, že tohle nedopadne dobře. Aaaaaaneeeeebooooo: synek odlétá do Austrálie a Vy cítíte, že ho dlouho neuvidíte, cítíte radost na srdci, tudíž víte, že letadlo nespadne a že se na daném kontinentě pracovně neztratí a aniž byste měli čas na přemýšlení o tom, co tam bude dělat, kde tam bude bydlet, že tam vlastně jede původně jen na dva měsíce cestovat, prostě víte, že ho neuvidíte déle než daných osm týdnů. Kdo to k vám promlouval? Opětovně si vezmu anglické "surprise, surprise": I-N-T-U-I-C-E :-) Intuice a její hlas je to první, co pocítíte, když si vnitřně položíte nějaký dotaz či žádáte o směr. Je to ten první vjem, který vám proběhne tělem, než začnete mozkem řešit, propočítávat, tabulkovat, přerozdělovat či porovnávat s minulými zkušenostmi. Je to to prvotní rozpoložení, které je buď tiché, klidné, teplé, anebo naopak ve vás vyvolává jistý záchvěv nechuti, bolesti, tíže v žaludku, na srdci, celkově někde v útrobách, udělá se vám nevolno, blivno, zrychlí se vám bušení srdce či tep jako takový, začne vás někde na těle něco nepříjemně svědět či píchat... Stačí jen dát na první dojem, který se ve vás odrazí. A někdy je to opravdu jen vteřina či dvě a pak už přijdou další zcela opačné pocity, což je nástup ega, které začne pět svou tradiční ódu. Pokud si nejste jisti, zda tohle dokážete na první dobrou odlišit, je dobré se svého těla (potažmo srdce a intuice) ptát tehdy, kdy jste doma v klidu a sami, nikdo a nic vás neruší, nelítají vám hlavou úkoly a resty. Pak si lehněte, několikrát zhluboka prodýchejte, poté počkejte se zavřenýma očima, dokud se váš dech opětovně neuklidní, nalaďte se tak, že vám hlavou nic nelétá, jste uklidnění, potichu, nic vás netlačí, neškrábe, ležíte v naprosté pohodě a vnímáte se v dané místnosti a na dané posteli či divanu. A až je všechno ve vás i kolem vás "usazené", pak si položte otázku, na kterou hledáte odpověď. A hned to první, co přijde, je správná odpověď. Lehké jako facka, což? ;-) Když tohle budete trénovat pravidelně, pak se dostanete do stavu, ve kterém jsem například já, že už nemusíte uléhat ani se vnitřně těla ptát, prostě a jednoduše budete vědět, že tohle jo, a tamto naopak ne. A hlavně vezměte v potaz ještě jednu drobnost: srdce vás směruje vždy k tomu, co máte zažít a procítit. Takže pokud vás nasměruje někam, kde pak nějakou dobu budete trpět, je to proto, že jste si tím měli projít a až při zpětném pohledu pochopíte, že jste v danou dobu získali zkušenost/pocit/věc/člověka/názor, který jste pak po odchodu z dané situace nutně potřebovali v další etapě.
Srdíčkáááá, pusinkýýýýý, lavjůůůů <3 Morgana
PS: Už je vás tu 25 000!!! :-)
