EMANCIPACE A ROVNOPRÁVNOST

Máme tu krásný den, jsme ve Štíru, tak než se všichni pobodáme štíří jedovatostí, zasedla jsem, abych něco málo zase napsala. Měli jsme tu Imbolc, což je další z keltských svátků, který je součástí toho krásného kola dění, který s sebou přináší očistu a přípravu na jaro. Za chvíli nás Příroda opět zahltí svými vůněmi a barvami všech možných škál a odlesků a nadobro se rozloučíme se Zimou, kterou jsme naštěstí přežili. Přemýšlela jsem, o čem psát, když už jsem snad psala o všem a veškeré mé články najdete na webu morganaarchiv.blogspot.cz, který vede jedna z mých pravých ruk a za jejíž pomoc jsem jí nesmírně vděčná. Je těžké přijít s tématem, které jste si tu už z mého pera nepřečetli, anebo na které jste vůbec na fejsbuku, jenž je plný všech možných duchovních rádců, nenarazili. Rozhodla jsem se proto dát na svůj instinkt a když mi tento pošeptal, napiš něco o mužích a ženách, tak jsem si sedla k Asusu a čekám, co mi Vesmír sešle za poselství. Je mnoho textů, kterých jste si přečetli na téma muž a žena, vztahy, mužská vs. ženská energie, sebevědomá žena vs. sebevědomý muž, úkol ženy a úkol muže... Já sama už tyhle mnohdy bláboloidní slova nemůžu ani cítit, protože jsou většinou sepsána lidmi, kteří takto stejně nežijí, anebo jsou sepsána autory, kteří jsou ti jediní, co tato obsáhlá témata chápou a žijí je. Někdy mám pocit, že se tu muži a ženy předhánějí v tom, kdo jakou funkci má plnit, kdo se jak má chovat, aby se mohl ten druhý přidat, kdo a jak má být empatický a projevovat lásku, kdo má být v páru ten silnější či dominantnější... Já už tyto texty, pokud mi je fb předhodí, přeskakuju a hodně jsem vyčistila stránky těchto rádoby duchovních guruů, protože se mi z těch často omílaných frází a postojů dělalo už zle od žaludku. Nejhorší je totiž, když si čtete věty od člověka, na kterého když se napojíte, zjistíte, kým ve skutečnosti je, a pak se vám z jeho falešných keců dělá zle. A takových dam a pánů je tu přehršel! Někde v minulosti jsme si my ženy uvědomily, že chceme mít život jiný, že chceme dosahovat toho, co nám bylo tak dlouho upíráno, a to nejen ohledně práva volit či studovat, ale chtěly jsme i dosahovat stejných postů, jakých do určité doby dosahovali jen naši mužští protivníci, chtěly jsme být finančně nezávislé a budovat si své vlastní domy bez toho, že by nám někdo kázal a musely bychom žádat o svolení. Muži nám tohle často vytýkají, oni by chtěli být těmi, co rodinu a ženu zajistí, oni by chtěli být ti, kteří jistým způsobem budou mít stále hlavní slovo, jenže problém je v tom, že si neuvědomují, že nás do těchto postojů z větší části vehnali sami. Je proto zcela logické, že když je vám mnoho let až století něco upíráno, tak se jednoho dne dostane do toho pomyslného poháru ta poslední kapka možné trpělivosti, mlčenlivosti či ušlápnutosti (nazvěte si to, jak chcete) a dojde k výbuchu. Je taky jasné, že když už se ženy vzbouřily, tak veškerá energie, kterou doposud v sobě musely potlačovat, přijde logicky ven a bude chtít být realizována. Takže to, že jsme začaly studovat, začaly obsazovat i technické práce, začaly si budovat svou vlastní kariéru, získávaly nemalé peníze a nezávislost na mužském protějšku, je pochopitelné a pokud se tomu někdo diví, zejména pak pánové, tak by si měli sáhnout do svých vlastních svědomí, protože mají v sobě otisk svých mužských předků, kteří si tohle u žen nemohli a ani nechtěli připustit a tento otisk se přenáší z muže na muže, z generace na generaci. A tak jak jsme my ženy musely dlouhá staletí čekat na rovnoprávnost, která se ovšem ještě stále zcela nerozjela, pak teď se muži nemohou divit tomu, že to možná vezme další staletí, než si něco dokážeme a než pak někdy snad zjistíme, že tento opačný extrém taktéž není tou správnou cestou. Taky není divu, že stejně jako u mužů se najdou slabé články, tak i u žen se najdou takové, které nemají sílu a sebevědomí něco svého si vybudovat a budou proto snadnými oběťmi pro pány, kteří si tento společenský tlak budou chtít na někom "vylít". Takže tak jako bude přibývat žen na vysokých postech, samostatných a dost možná i single, které budou preferovat práci před rodinou, milence před manželem, které budou žít svůj vlastní život podle svého vlastního uvážení a ve svém vlastním taktu, pak bude přibývat agrese ze stran mužů, kteří budou lovit slabé rybky, na kterých si nepřijetí této společenské změny budou vybíjet, budou je týrat, ničit, znežívat jejich naivity, slabosti, budou žít na jejich úkor z jejich malých finančních prostředků atd. Já si totiž všímám těchto dvou extrémů a málokdy, opravdu málokdy narazím na ženu, která našla adekvátní (rozuměj vyvážený) protějšek, se kterým tvoří šťastný a vyrovnaný pár, ve kterém se nesoutěží, ve kterém jsou si oba partneři rovni a se kterým je život lehký jako pírko, nikoliv pochmurný a uslzený obtěžkán kovovou koulí u nohy. Asi by vás napadlo, tak kde je řešení? Proč tohle píšeš? No odpověď je na snadě: řešení je v nás a v naší cestě, kterou nemůžeme očurdit, kterou si nemůžeme zkrátit oklikou, na které nemůžeme nasednou do rychlíku, jenž by nás rychle převezl přes bojové území, na němž jsou muži a ženy na kordy. To, že je jedna žena manažerka se stotisícovými příjmy a pěti milenci na každém prstu, na druhé straně muž, který přes své komplexy méněcennosti si pořídí domů manželku a vychovatelku svých dětí a na služebních cestách si plní své chlípné sny se sekretářkou Martou, anebo jsou tu žena slabá, neschopná odejít z nespokojeného vztahu, či muž, který je úspěšný, má co dát, volné víkendy ale tráví cyklistikou či lyžovačkou v Alpách sám, páč nenachází slušnou a vyrovnanou družku pro život, je jen etapa, skrze kterou si musíme projít, abychom si ujasnili, že ani tento extrém není to pravé ořechové. Proto není divu, že je a bude přibývat podobných jedinců a těch spokojených bude jako šafránu, jelikož vrchol tohoto období ještě nenastal. A jak všichni víme, nejdřív se stoupá, a pak se může zase scházet dolů, aby se opětovně stoupalo tamtéž, anebo si lidé zvolili jiný směr a jiné stoupání. My všichni hledáme, co je pro nás a naše okolí to nejlepší, my všichni při tom tápeme, protože jsme do života nedostali manuál, dle kterého se máme řídit. My všichni děláme chyby, zpracováváme, léčíme, měníme. Někdo víc, někdo méně, někdo stagnuje. Tímto textem chci krom jiného i říct, že vše, co se vám děje, jak to vnímáte, pro co se rozhodujete, jak jednáte, JE V NAPROSTÉM POŘÁDKU. Stejně jako abych mohla ocenit světlo, musím zažít tmu, a abych rozpoznala a plně pochopila okolí, musím rozpoznat a plně pochopit sebe samu. A odtud všechno plyne, odtud se bude vše odvíjet. Takže ať už nyní zpracováváte a čelíte čemukoli, mějte na paměti, že je to součástí koloběhu a že to neděláte jenom pro sebe, ale i pro následující generace jak v ženské, tak i v té mužské linii.

Morgana

PS: Muži, dlouho jsem vám nenapsala následující, proto zase po čase tak činím: miluju vás a jsem ráda, že jste tu na Zemi s námi ženami. Jste mi velikou inspirací a osobně si nedovedu představit, že bych si mohla projít všemi vůněmi, tvary, dotyky a pocity bez vás. Jsou totiž věci, které my ženy v sobě nemáme a nemůžeme tudíž ani poskytnout. A jsou to právě ty věci, které dělají zrovna ten můj život tak krásným :-) :):-)