SYMBOL JELENA
Jelen je asi od doby 2000 let př. n. l. doložen po celé Evropě jako symbol boha, jak vyplývá z archeologických nálezů. Svědčí o tom způsoby chování, podle nichž se lidé orientují: Rytmus růstu jeho paroží odpovídá rytmu vysévání a sklízení zrna; zrno se zase považuje za důkaz života po smrti. Kromě toho se jeho paroží mohlo používat jako rýč. A jelení samice neopouští svá mláďata ani v okamžiku smrtelného nebezpečí.
Mimo jiné existují důkazy o tom, že jelen bylo procesní a obětní zvíře. Už u Keltů halštatské kultury se traduje na předmětech, špercích, mincích a jako soška. Přiřazuje se ke keltskému bohu Cernunnovi - nazývanému také jelení bůh nebo bůh pastýřů, který nosí většinou paroží a na různých vyobrazeních jej doprovázejí rozličné bytosti. Má stejně jako kůň přednostní postavení a je doložen už v předřímské epoše Keltů. Cernunnos je nejpůsobivější polozvířecí bůh, který možná symbolizuje, příp. sám pravidelně provádí proměnu podoby mezi člověkem a zvířetem, která je v keltské literatuře tak hojně zastoupena. Právě tak často jsou jeleni ve světě irských a velšských ság spojováni s proměnami - také ženských osob.
U Galů je jelen pánem zvířat a rovněž pánem tajemného, bujného lesa - paroží symbolizuje mimo jiné stromy. Jelen vládne nad plodností, nadbytkem a obnovováním. Jeho paroží ho spojuje s ženským principem a se symbolismem Trojice, výrůstky na paroží pak s mužským principem. Celkově převládá téma plodnosti, které ještě zesiluje vskutku bojechtivé chování jelena během doby říje.
Jeleni jsou často zobrazováni s bohy lovu, mají však ještě další funkce: Pwyll, kníže z Dyfedu (Wales) se setkává s jelenem jako s božím poslem z jiného světa. Jelení bůh se popisuje také jako bůh slova a pečující bůh s nadlidskou inteligencí, moudrostí a předvídáním. Merlin (velšsky Myrddin), první rádce krále Artuše, organizátor kulatého stolu a hledání grálu, odvozuje svůj původ od jelena. Podle toho je jelen v příbězích často nejstarší zvíře lesa a je vždy ochotný pomáhat.
Dodnes jsou evropské zvyky související s plodností i náboženské oslavy spojeny se symbolikou jelena, jako například v anglické vesnici Abbots Bromley, kde se každý rok 4. září koná tanec s parohy.
Mimo jiné existují důkazy o tom, že jelen bylo procesní a obětní zvíře. Už u Keltů halštatské kultury se traduje na předmětech, špercích, mincích a jako soška. Přiřazuje se ke keltskému bohu Cernunnovi - nazývanému také jelení bůh nebo bůh pastýřů, který nosí většinou paroží a na různých vyobrazeních jej doprovázejí rozličné bytosti. Má stejně jako kůň přednostní postavení a je doložen už v předřímské epoše Keltů. Cernunnos je nejpůsobivější polozvířecí bůh, který možná symbolizuje, příp. sám pravidelně provádí proměnu podoby mezi člověkem a zvířetem, která je v keltské literatuře tak hojně zastoupena. Právě tak často jsou jeleni ve světě irských a velšských ság spojováni s proměnami - také ženských osob.
U Galů je jelen pánem zvířat a rovněž pánem tajemného, bujného lesa - paroží symbolizuje mimo jiné stromy. Jelen vládne nad plodností, nadbytkem a obnovováním. Jeho paroží ho spojuje s ženským principem a se symbolismem Trojice, výrůstky na paroží pak s mužským principem. Celkově převládá téma plodnosti, které ještě zesiluje vskutku bojechtivé chování jelena během doby říje.
Jeleni jsou často zobrazováni s bohy lovu, mají však ještě další funkce: Pwyll, kníže z Dyfedu (Wales) se setkává s jelenem jako s božím poslem z jiného světa. Jelení bůh se popisuje také jako bůh slova a pečující bůh s nadlidskou inteligencí, moudrostí a předvídáním. Merlin (velšsky Myrddin), první rádce krále Artuše, organizátor kulatého stolu a hledání grálu, odvozuje svůj původ od jelena. Podle toho je jelen v příbězích často nejstarší zvíře lesa a je vždy ochotný pomáhat.
Dodnes jsou evropské zvyky související s plodností i náboženské oslavy spojeny se symbolikou jelena, jako například v anglické vesnici Abbots Bromley, kde se každý rok 4. září koná tanec s parohy.
(Zdroj: moudré knihy a internety)
