PROČ NOSÍME MASKU A BOJÍME SE NAPLNO PROJEVIT ?
Někdy, když tady či jinde na fejsbuku pročítám určité citace a komentáře pod nimi, zjišťuju, že spousta lidí doslova "zmagořila" všemi možnými už dost profláknutými hesly a citáty duchovních učitelů, stačí jim mnohdy málo a jsou hned celí rozjívení z jejich obsahu, bijí se v prsa, jak všemu rozumějí, jak vše už dávno pochopili, jak vše aplikují v každodenním životě, a pak na ty samé tváře narazíte jinde na fejsbuku, páč fejsbuk stejně jako svět JE malý, a nestačíte se divit, co z těch stejných lidí vylézá za názory, jak se chovají a přemýšlíte, proč to tak je. Ano, jsou to ty známé masky, které si všichni každý den nasazujeme vždy podle toho, která se zrovna bude hodit, která nám může dopomoci k cíli daného dne, která nám vylepší reputaci, udrží přátelství či popularitu, která nám nalepí na naši vlastní tvář pár třpytek a srdíček. Nevím, proč se lidé bojí být upřímní, proč se schovávají za názory druhých lidí, proč si neumí svůj názor obhájit před šéfem, nejbližším kamarádem či člověkem, který se s ním začne hádat ve frontě u uzenin. Lidé se krom názoru a životních postojů bojí i projevit emočně, bojí se smát na místech, "kde to není vhodné", bojí se plakat, "když to není vhodné", bojí se skákat radostí a tleskat, bojí se zařvat, bojí se ... Víte, já neskutečně ráda pozoruju lidi a zaznamenávám si na svém vnitřním harddisku vše, co vidím. To se pak ve mně samo analyzuje a rozřadí do škatulek a z těchto já pak čerpám. Nesmírně to usnadńuje život. Proto není s podivem, že jsem krom jiného vypozorovala i to, jak je strašná spousta lidí svázána nějakými pravidly či příkazy a zákazy, které jsou mnohdy velmi směšné a byly určené kdovíkým kdysi v minulosti a my, jak poslušné ovce, je následujeme, posloucháme, řídíme se jimi. Už na základní škole všichni mí učitelé pochopili, že mým heslem je "pravidla jsou od toho, aby se porušovala" a tímto se řídím doposud. Ještě mi totiž nikdo nevysvětlil, proč bych je měla poslouchat, proč bych měla poslouchat něčí výmysl, výmysl někoho, koho neznám a kdo nezná mě, proč bych měla vůbec poslouchat. Já jsem tu za sebe, a jestliže se chci smát a druhému to připadá nevhodné či nemístné, není to můj problém, ale jeho. Pokud se chci proběhnout po trávníku, i když je tam cedule jak kráva hlásající "nevstupovat", tak se zkrátka proběhnu. Pokud si chci zakřičet, protože to tak cítím, pak si zakřičím a hotovo. Když si chci zaslzet před davem lidí, tak tak učiním a jejich reakce či interpretace mého momentálního rozpoložení jsou mi ukradené. Stejně tak to mám s mluveným slovem. Já vím, že se ne každému musí líbit můj názor, že v situaci, kdy druzí danému jedinci foukají bébí, já mu svými upřímnými slovy vrazím facku, ale co když jsem to zrovna já, kdo mu nejsnáz pomůže postavit se znovu na nohy a uvědomit si realitu? Co lidí už mi pak následně za tuto facku děkovalo! Je jasné, že se nezačnu chlámat jak pominutá na něčím pohřbu, páč tohle se z úcty k zemřelému prostě nedělá. Je jasné, že nevběhnu do kostela a nezačnu tam skákat po lavicích jak opice, protože mám ke kostelům jako ke stavbám neskutečnou úctu a respekt. Je jasné, že nepůjdu pomalovat sousedovi nově nahozenou omítku abstraktními výjevy ze života hmyzu... Takového soudného úsudku je schopen každý jeden z vás. Ale jinak proč zastírat své skutečné pocity, city, proč nevyvalit své emoce naplno, proč neříct svůj skutečný názor, náhled, postoj, proč nevyjádřit nesouhlas, proč si nesmutnit, když vám není do smíchu, proč si nezaplakat, když si o to duše říká, proč nezůstat doma, když zbytek kamarádů má potřebu vykonat tour de bar nebo proč naopak nevylézt na nejvyšší panelák, páč odtud je nejlepší pozorovat hvězdy? Zkuste si dát za určité předsevzetí, že se v tomto alespoň o nějaký ten krůček posunete, protože tyhle vtipné falešné hry hrajeme občas všichni. Začněte třeba s něčím snadným, ono to bude chtít stejně pro slabší z vás nějaký ten čas, než si to přivlastníte natolik, že se začnete takto chovat zcela spontánně a bez rozmyslu. A sledujte, co se bude dít: vytřídí se zrno od plev, lidé vás přestanou otravovat se svými nesmysly, vám se uleví, protože nosit v sobě lež a ještě si všechny své výmysly pamatovat, musí být hrozně vyčerpávající, lidé si vás začnou víc vážit, budou si cenit vašich rad a vhledů. Tohle je mnohem silnější duchovní posun než ustavičné sdílení bezduchých citátů, kterým, zdá se, stěží rozumí jejich vlastní autor. Morgana
